Věčnost

12. března 2018 v 14:46 | Šíryen |  Asinihilismus
Naděje je konejšivý konstrukt.
Koťátko v dlaních,
křehké, spletené z milionů okvětních plátků sedmikrásek.
Nekonečné, cyklické šílenství, které strhává v koupelně ručníky.

Spát a pak ne.
A po chvíli znovu a znovu.
Volám, že nevím, co mám dělat. Že by beze mne bylo všem lépe.
Ale tiše, abych ho nevyděsila. Bojí se totiž dveří. A deky. A nechápe nohy. Sám má jen tři.
Nevím, co s tím mám dělat.
Znáš mne dobře na to, aby se to nedalo pochopit.

Lehla jsem si a seděla tam dvě hodiny, nějak to ustála.
Stála jsem tedy a nesedlo mi to.
Tak jsem utekla-odplazila.
Bezmocně-Neschopně.

Výraz v obličeji se roztříštil o kámen.
Je to blbost, proto nemá konce.
Způsobuje to všechno.
Koncept nedává smysl.
Celý.
Ani se nesnažím.

Venku honí motýly
z papíru
a prší, aby se jim lépe kvetlo.
Není k tomu důvod.
Zdánlivě.

Možná je cesta.
Strašně obtížná, nemyslitelná.
Pozor na koťátka.

 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. března 2018 v 21:35 | Reagovat

Po cestě utopíš koťátka, to je tak šíryenovské.

2 Šíryen Šíryen | E-mail | 21. března 2018 v 23:01 | Reagovat

[1]: Mohlo tam být více krve, chápu :/

3 hotmail sign in hotmail sign in | E-mail | Web | 10. července 2018 v 10:23 | Reagovat

Keep on trying!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama