Mečem

17. března 2018 v 3:20 | Šíryen |  Asinihilismus
Kde jsou chvíle, kdy jsem chtěla být Larou Croft…. Anna Valerious (i Van Helsing, i hrabě Drákula), Kidagakash, Marina (i Sindibád), Kailey (i Garrett), Trinity (ba sám Neo), Mononoke (i Ashitaka), Beatrix Kiddo, Fantaghiro, Lucy z Elfen Lied, Samantha Carter, Del Spooner, Éowyn, Jim Hawkins, Neytiri (i Jake Sully), Anastasia Romanov, Ollowain, Kadlin Alfadasdottir, Obilee, Anita Blake, Graverobber… později Šíryen.
Vlastně stále chci být.
Ovšem namísto toho, abych objevovala světa kraj, sekala do vysoké trávy mečem, vnímala neexistující bytosti, hrála si, byla aktivně zvídavá a v tomto ohledu naživu či si nadále udržovala svůj svět; se ráno dlouze válím na gauči a pak mi dělá problém se překulit na záda, abych se vyvarovala proleženin. Nepraktikuji ovšem žádný druh obrany proti zakrnění mozku.
Přestala jsem věřit na kouzla?
Já...nevím. Ano. Ne. Ano.
A toužím, aby tomu tak nebylo.
Nedělám věci, které mám ráda. Proč?
Proč.
Nemá to smysl. Má?
Nemám na to času a sil. Mám?
Jsem příliš přízemní, vzletné myšlenky bolí. Ale bez nich je člověk prázdný.
Jsem dostatečně otupělá na to, abych se netrápila tím, že jsou mé sny pouze iluzí bez šance na implementaci. Dostatečně cynická na to, abych své vize spláchla do záchodu, jakožto zbytečný a marný balast. Dostatečně přízemní, abych se nesnažila zabít, či jinak vysvobodit.

A o to mne to všechno trápí víc.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama