Zapomenutí kolemjdoucí

20. září 2017 v 22:48 | Šíryen |  Asinihilismus
Sepsáno 10.9 2015, komentováno 13. a 20. 9. 2017

Dnes jsem si poprvé v životě řekla: možná je dobře, že lidé umírají…

Kolik lidí byste nazvali osobami svého života? Myšleno - označili je, jako ty, co vás neoddiskutovatelně poznamenali, změnili,… ti, bez kterých byste nebyli tím, kdo jste(,) největší měrou?

Každý, kdo vašim životem projde, vás nějak ovlivní, ale málokdo zůstane svým působením ve vašem životě navždy nezapomenut.
Málokdo se stane Osobou Vašeho Života. (silná slova)
Cítíte ten rozdíl?
Já takových lidí detekovala opravdu hodně (vedla jsem si seznamy…) a při vzpomínce na některé (mluvím o nich, jako by byli mrtví, že?)… Chce se mi brečet (přílišný, leč skutečný patetismus).

Je odporné, že vás život oddělil od tak úžasných osob, jakými jsou někteří. (Dnes inverzi používám mnohem méně, dříve jsem v ní ale přemýšlela a mluvila neustále) Prošli Vaším životem, navěky ho poznamenali… a pak vás osud rozdělil a vyslal zcela jinými směry, do zcela jiných lokalit, zcela jinam.

Bolí mne pomyšlení na to, od kolika osob jsme byli odtrženi nedostatek času.
V mých možnostech je, stíhat úspěšně cca 3 přátele, 4 zanedbávat a dalších 5 nestíhat. (Jak?! Jak jen se mi to dařilo?! Tolik lidí… Kéž bych to zvládala i nyní) Ale víc ne. Ovšem osob, jejichž životy bych chtěla žít ruku v ruce s tím svým… je mnohem vice.
Kolik mi je? 19.
Jaké to bude, až mi bude 50?
Mým životem proběhne tolik lidí, o které přijdu… (To jsem ani netušila, jak se to promíchá a kolik nových, či "starých" lidé do mého života přibude v pouhých následujících dvou letech)
A na mnohé budu již navěky jen vzpomínat, neboť vidět je znovu (živé), možná již zřejmě nepůjde.
Vzpomínky bolí.
Co, až mi bude 200? (Nic se nezměnilo. Krásné!)
Buď se budu pomatena se zničenou myslí (to je mi obrat) plazit po zemi a slintat, nebo se ze mne stane velmi bezcitný a prázdný tvor (teď se to stává zřídka. O to nepatřičnější ten divný pocit je. Znáte ho? Někoho nesmírně milujete, choulíte se v jeho objetí,… A najednou jste úplně mimo. Cizí člověk, v cizím životě a cizím náručí. Je to správné? Proč se tohle děje, kde jsou city, kterých před vteřinou bylo tak ohromné množství? Prázdno. Je rychle zahnáno. Pachuť z toho prožitku odosobnění ale ještě chvíli zůstane), obraný časem (kým čím - časem) o vše.
A až můj věk dosáhne tisíce?
Možná je dobře, že lidé umírají.
(Stejně nechci.)
(Stále se ještě učím lidi kolem sebe ignorovat. Proč se zahazovat s někým, kdo nemá potenciál na to, aby zůstal? Na druhou stranu například jednu z nejlepších kamarádek jsem neviděla přes rok. A před tím opět rok ne. A stále ji nazývám jednou z nejlepších kamarádek, přestože spolu takřka nekomunikujeme. Život je zvláštní.)


Můžu za to já. Já.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama