SETKÁNÍ S ANDĚLEM, tlumočníkem vůle boží

2. září 2017 v 14:19 | Šíryen |  Zážitky a „skutečnosti“
Humpolec je malebné město. Jsou tu herny a bezdomovci.

Já v jedné takové herně pracuji a jednoho místního bezdomovce, feťáka, co čuchá ředidla, jsem dnes v práci potkala.

Přišel ráno, v 6:20. Netrvalo dlouho, než začal řvát, že vytrhá automaty ze zdi a zabije ty, co hernu provozují za to, že zmanipulují zdejší dobré a slušné lidi a donutí je hrát. Udělají z nich prý stejné sráče, jako jsou sami, aby si nepřišli tak špatně.

Pak začal mluvit o Bohu, tak jsem se více ptala, protože se mi to zdálo jako lepší téma, než násilnosti. Mluvil o lidském údělu, svých schopnostech a útrpnosti. O tom, že žije desítky tisíc let, že mluví se zvířaty, hovoří s Bohem, od něhož má dar věčného života. Jako kompenzaci Bohu za tento dar pomáhá lidem, bere na sebe jejich hříchy a vinu, za lidi umírá a trpí tresty. Že vidí budoucnost a může měnit minulost. Že od svých pěti let si začal uvědomovat, že není jako ostatní, a že tu tíhu nezvládá. Že je to dar i prokletí. Brečel a už tolik nemluvil o zabíjení.


V 8:30začal usínat na baru. Pak opět procitl a opět chtěl rvát lidem korek do chřtánu, vyhrožovat smrtí majitelům, hráčům,… krotila jsem ho, chtěla, aby odešel, přemýšlela o volání policie.
V 8:45Se modlí a chce zabíjet lidi za to, že ho nechávají prohrát. Nadával, vyhrožoval, práskl dveřmi a v 8:50odešel ven, v herně ale nechal peněženku a klobouk. Zjistila jsem si jméno z občanky.
V 9:30se vrátil, já ho vyhazovala, on nadával a spouštěl znovu.
Začal křičet, že nikomu nic nedělá a já že jsem ho donutila říkat takové věci a mluvit o skutečnostech z jiného světa, které nechápu, čímž jsem jej donutila řvát. Lila jsem do něj chlast, abych to z něj dostala a měla důvod mu ublížit, obrat ho o peníze a vyhodit ho.

Dohodli jsme se, že budeme oba dva v klidu, on dohraje a v dobrém se rozejdeme. Jinak se zavolá policie, což on by klidně uvítal.

Nicméně seznali jsme, že je to zbytečné a lepší bude, když budeme oba ticho a nebudeme tak vytvářet důvod k nedorozumění a konfliktům.
Volat policii by byla vážně spíše otrava a zbytečný řev, než cokoli jiného. On by tu na ně čekal, chtěl, dobře se znají. Hrozně hlasitě by vše vysvětloval právě tak, že jsem ho donutila mluvit o věcech z jiného svět, zneužila ho a nutila ho řvát o zabíjení, sám to řekl a já sama si myslím, že by to právě tak proběhlo. Prostě otravný cirkus. Jsem příliš pohodlná…

V klidu tedy hrál. V 10:30 začal velmi hlasitě brečet vzadu v místnosti a já ho ignorovala.
V 10:45přišli dva hráči zvaní smraďoši (proč asi). A on na ně mluvil. Že jsem ho obrala o peníze a pak, když už nic neměl, na něj chtěla zavolat policii. Smraďoši ho vyignorovali.
V 11:00odešel a zapomněl si v provozovně klobouk. Krása.

Jen… mám teď trochu strach….
Protože on čte myšlenky.
Z doteku prý čte lidem osud.
Zná budoucnost a minulost.
Mluví s Bohem a ten si to může s každým vyřídit.
Ostatně on, jakožto vykonavatel jeho vůle sám, je předurčen k tomu, aby si to se zlem vyřídil.
On je nesmrtelný. Žije už desítky tisíc let.
To si uvědomil, když mu bylo 5 let.
Říkal…
 


Anketa


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. září 2017 v 17:45 | Reagovat

Nešťastný blázen...

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. září 2017 v 23:27 | Reagovat

No, v Humpolci to s prací asi nebude žádný karneval, ale co zkusit změnit zaměstnání...?

3 Radka Radka | 2. září 2017 v 23:56 | Reagovat

Lidi toho nakecaj... když má tak úžasný dar, má začít sám u sebe a jít druhým  příkladem. Ale to asi bylo moc těžký, lepší je ze své závislosti vinit druhé...

4 Lady Stardust Lady Stardust | 6. září 2017 v 18:12 | Reagovat

Jednou jsem se setkala s něčím podobný. Do dnes nevím, co jsem k tomu člověku v daný okamžik skutečně cítila. Zpětně bych řekla, že to byl strach smíšený s odporem a soucitem. Pro většinu lidí je sekání s podobnými případy nepříjemné a odstrašující. Já se taky necítila zrovna v sedmém nebi, ale něčím mě tihle lidé vždycky zajímali. Zní to pitomě, ale nedokážu to definovat.

5 Natálie Natálie | Web | 9. září 2017 v 21:28 | Reagovat

proboha :O tak to je fakt děsivé.. ještě že já nepracuju někde v herně.. mě se stát tohle tak to nesu ještě hodně dlouho a strachy bych nedošla ani sama domů.. tihle lidi by se neměli brát na lehkou váhu.. nemají to v hlavě v pořádku a nevíš čeho jsou schopní.. drž se dál a dávej si pozor.. není to sranda..

6 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 12. září 2017 v 21:56 | Reagovat

[1]: Kdo ví, jak to má se štěstím...
[2]: Nemám důvod ke změně zaměstnání... :)
[3]: On právě na sebe přenáší ta břímě druhých. Proto trpí za ostatní a nemůže jít příkladem... Umí si to vysvětlit...
[4]: Tak nějak... měla jsem podobné pocity a dosud k tomu neumím úplně přistoupit.
[5]: Děkuji =) Kdo ví, kolik takových a jiných lidí, chodí kolem... Jisté je, že v hlavě to nemá v pořádku nikdo

7 Peter Peter | 18. září 2017 v 11:04 | Reagovat

Když jsem si to přečetl tak mě pak napadlo že by to mohla být pěkná divadelní hra.
Snad bych přimyslel (ikdyž to by už bylo možná násilně vtipné-nevím) konec-rozuzlení (ideálně by bylo by asi potřeba dvojčat-herců), že by hrací automat sám od sebe začal bušit, ozýval by se z něj lidský hlas, nadávky, objevila by se svítící škvíra kterou by Anděl-dvojče postupně rozbil pěstí a vylezl by ven případně za efektů elektrických jisker a kraťasů: ukázalo by se že na automatech by hrál sám se sebou (ten uvnitř by předtím celou dobu točil těma citrónama)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama