Pocit marnosti (zbytečné číst)

12. září 2017 v 21:47 | Šíryen |  Asinihilismus
Možná jsem potřebovala trochu desocializace.
Pryč od přátel, známých, příbuzných, spolužáků, všech, kdo na mne budou mluvit a čekat, že je budu vnímat (Pryč od blogu).
Asi to stále ještě není dost. Nechce se mi zpět do toho ruchu.
Není to tím, že Brno je velké město. S Brnem to nemá nic společného. Vyhovuje mi anonymita, osamocení v davech, rušný klid i rozmanitost (snad mi Brno je nyní už i malé). To, co mi nevyhovuje, je, že musím být jakýmkoli způsobem aktivní.

Aktuálně jsem zalezlá pod peřinou a pod dekou a nechci víc, než plaménkové objetí. A konejšení, jakkoli neslučitelné s realitou. Bláhový pocit bezpečí s nadějí, že to bude dobré.
Mám všechno, co si mohu přát. Mám se nejlépe, jak jsem se kdy měla, a vše je krásné. Tak co je špatně?


Spousta věcí mi přijde zbytečných, marných a k ničemu. Přestávají mne těšit věci, které mne dříve těšily. Ideály, které jsem měla, mi nyní přijdou beze smyslu.
Vlastně na ničem takovém nesejde. Vlastně je to ubohé a hloupé.
Proč že jsem chtěla studovat vysokou? Jo aha, protože jsem se chtěla učit a vědět toho co nejvíce, protože mne všechno zajímalo. Teď ani nechápu, k čemu by mi bylo všechno vědět. Byla to hloupá touha.
Proč že kreslím? Protože se to ode mne čeká. Ale dříve mne to bavilo a chtěla jsem hledat způsoby. Je to k ničemu.
Proč že jsem tolik četla…? Knížky stejně nejsou pravda.
Já chci hrozně pryč. Utéct. Ne od něčeho konkrétního. Prostě pryč. Hrozně mne všechno mrzí

Přijde mi, že většina toho, na čem mi záleželo, mne zklamalo. Že jsem měla hrozně moc elánu, nadšení, touhy… a nakonec mne všechno ušlapalo. Že je to všechno k ničemu. Nikdy nic nebudu a nikdy na mne nebude skutečně záležet. Nic po mne nezbude. Ani nevím, proč by to člověk měl chtít, ale to mne také mrzí. Všechno jsem vzdala. A já vážně nevím, proč bych se měla snažit. O co a proč. Stejně je to jedno, ne? Stejně to k ničemu nebude. Nebo jsem zklamala já.

Muže být lidský život naplněný?
Při hledání ultimátního smyslu života si je bezpečnější vystačit s tvrzením, že i cesta může cílem. A i cesta může v plné výši nakonec smysl poskládat, než počítat s nesmyslností bytí.
Žije člověk pro nic? Pro co žijete vy?
Já... Doufám. Žiji, protože mám stále naději. Ačkoli racionálně ji nedovedu detekovat.
Jakou cenu má lidský život? Jakou cenu má vteřina s milovaným člověkem? Jakou cenu má skutečnost oproti snu? Žádnou. Bůh je mrtev. Ať žije bůh.
Celý smysl je nesmysl, hloupý a bezcenný.
Nač třídit plast, snažit se o zachování lidského druhu i planety. Co je mi po tom.
To, co nevím, neexistuje. Dokud se s tím neseznámím.
A i tak to nemá cenu a smysl. Je to marné.

Nač se zaobírat nesmyslem který nemá smysl (protože nic nemá smysl, samozřejmě).
...
Tak proč to tolik bolí…

(Většina věcí, co s tebou řeším, má potenciál článku. Ale ty jsi ten první a vlastně jediný, komu to chci opravdu říct. Proto sem také nepíši tak často…)

God's dead, I said 'baby that's alright with me'
 


Anketa


Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 13. září 2017 v 0:27 | Reagovat

Je to tak, spousta věcí na tomhle světě jsou marnost.
„Marnost nad marnost, všechno je marnost!“ (Kaz 1; 2)

2 stuprum stuprum | Web | 13. září 2017 v 2:06 | Reagovat

No nevím, mně přijde marné ztrácet čas pláčem nad marností našeho bytí! Lepší je hezká kočička Šírý!

3 stuprum stuprum | 13. září 2017 v 2:07 | Reagovat

Myslím, že bychom si pokecali. :)

4 Eliss Eliss | Web | 13. září 2017 v 19:48 | Reagovat

Věřím že tě tento splín přejde a bude zase dobře...

5 Peter Peter | Pondělí v 11:52 | Reagovat

Co si asi říkal např. Giordano Bruno ve své době.
Nebo Vincent (ulevilo by mu kdyby měl hodně sexu? zřejmě jo..jiná otázka je na jak dlouho..)
Možná jsme jenom chuťové buňky na jazyku Boha. (a dobré či hnusné to jsou relativní pojmy a za čas se jejich význam převrátí -a zas a zas..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama