Výměnný pobyt ve Francii ("perličky")

22. dubna 2017 v 9:54 | Šíryen |  Zážitky a „skutečnosti“

Jak se může někdo přihlásit na výměnný pobyt do země, o které ani neví, že existuje, nebo o které absolutně netuší, kde leží?

Na úvod- článek mám připravený k publikování již dlouho. Výměnný pobyt se odehrál 9-15/10/2013.
Věk francouzských studentů (korespondentů) do jejichž rodin jsme po jednom byli přiděleni, byl 15-18 let. Já byla ve třeťáku.

Korespondent žáka F. měl za to, že Vladivostok se nachází v naší republice, nebo alespoň, že my se nacházíme tam, kde Vladivostok je.
Dále pak měl ohromný problém pochopit, jak může existovat stát, který má jen 10 milionů obyvatel. Jak to, že si to může dovolit, být samostatné?!
O žákovi F. mluvil typem: "Tak tohle je můj Čech, kde mám svého Čecha? Můj Čech půjde s námi… "
Korespondent žáka J. se ptal, zda jsme součástí Ruska. Když odvětil, že ne, že Rusko je daleko a my sousedíme s Německem a Polskem, začal mít podezření, že jsme součástí Polska, nebo alespoň částí autonomní.
Korespondent žákyně M. si patrně myslel, že žijeme v lesních chýších (tak, jako mnoho dalších) a stále se ptal, zda něco zná; "Med, máte u vás také med? A co kapučíno, znáš to taky? A my tu máme Mc Donalds! Že nevíš, co to je? A znáte sýr? Vy u Vás máte taky sýry, jo?"

Korespondentka žákyně B. s ní sdílela postel-letiště a když jednoho rána dostala v oné společné posteli menstruaci, přešla to bez povšimnutí, bez jakéhokoli studu, či kousku kajícnosti s tím, že se o tu louži pak postará jakási paní na uklízení. Se slečnou B. takřka nehovořila a nestarala se o ni. Ta za ní chudák chodila jen jako pejsek, který je páníčkovi na obtíž. Navíc se stále a stále, stále a stále a stále… líbala se svým klukem, zatímco slečně B. nezbývalo, než sedět vpovzdálí a čekat. Hodiny. Tak, jako předchozí korespondent, se stále dotazovala, zda známe; zmrzlinu, čokoládu (!), jestli se u nás také dělají bonbóny…
Korespondentka žákyně Š. se stále dokola jako malé děcko ptala na česká slovíčka. A po chvíli každému neustále dokola opakovala "Mof Te meluji! Meluji Te, meluji Te, meluji Te!!!"
Tatínek korespondenta žákyně T., jí nadšeně vyprávěl o tom, jak byl v Praze, jak to tam bylo krásné, co si užili, co viděli. Strašlivě se chtěl blýsknout tím, že to tam zná a jak je znalý. Což by se mu povedlo, kdyby se jí o pár minut později nezeptal, jaké je hlavní město České republiky.
__________

Snad každá rodina má alespoň jednu kočku, což mi zcela imponuje. Otázkou ale je, zda mají kočky, nebo pumy, tygry, rysy… Neboť většina koček, které je možno zde potkat, má přes deset kilo a na délku k metru (Ano, přeháním, nicméně jsou to giganti, kteří by nejednoho, zvyklého na maše roztomilá "koťátka", vyděsili). Navíc je snad ve všech rodinách zcela obvyklé, že kočky jedí přímo z kastrolu, nebo je pro ně vyhrazen soukromý plátek masa…

Pivo se zde nalévá do třetinek, přičemž ona třetinka stojí 2,5 Eura. (65 Kč). Krabička cigaret zde prý stojí 7 Euro! (182 Kč). Bylo obvyklé vidět žáky, jak vyjdou ze školy a za pochodu si balí a kouří cigarety nebo trávu nehledě na kohokoli, před zraky učitelů.

Většina pečiva, což mě překvapilo vzhledem k tomu, jak úžasné obchůdky s pečivem se s Francií spojují, se prodávala zatavená do igelitů; pekárny s čerstvým pečivem byly méně časté. Snad všechno tamější pečivo je sladké. (Bože, jak I MNĚ strašlivě mi chyběl náš slaný rohlík, chléb, nebo houska!)
Měli jsme šanci ochutnat určitá alsaská jídla; Typickým Alsaským pokrmem jsou - Chucrut(strašlivě moc zelí se strašlivě mnoha druhy uzenin, párků, masa -> poprvé jsem jedla něco, jako "prasečí krev v párku"), Quiche(koláč, na němž jsou sýry, zelenina… -> možná nejlepší jídlo, jaké jsem kdy jedla), Tarte flambée(prý je to výborné; variace na pizzu), Kugelhopf (variace na bábovku), Raclette(sýr zapečený s masem, zeleninou… mezi dvěma plotýnkami, nalitý na brambory. Moc dobré)
Nejím čokoládu, přesto ale sušenky na obrázku níže, jsou ty nejlepší, co jsem kdy jedla. Bonne Maman se zdá být velmi význačnou značkou, co se potravin týče.
Zatímco my jsme se bavili tím, jak se Francouzi, v mém případě Pierre, snažili vyslovit H (které z nich moc nevycházelo), CH (co znělo, jako prskání kočky), R (připomínající startování starého motoru) a Ř ("Rž! rŽ! RRRž! RrŽ, RŽ!!!"), my nemohli zvládnout jejich 4 E. Němé ê, vysoké è, hluboké é, a obyčejné "θ".

Šílená byla klávesnice, neboť pracují s typem "AZERTY". Jak příjemné bylo, když mi pak o pár dní později byl na zapůjčený notebook nainstalován rodný jazyk.

Zajímavý pocit se dostavil, když jste si s někým česky povídali o svém korespondentovi (či jiných Francouzích), který stál vedle vás, aniž by tušil, že se bavíte právě o něm. Nenapodobitelný zážitek, ze kterého mě vždy mrazilo.

Alsasané zdá se, historii příliš neznají, nezajímají se o ni. Dokonale ale ovládají tu alsaskou a jsou na ni hrdí. Znají pány, kteří zde vládli, jejich sídla,… Jako by neexistovali v rámci jakéhokoli většího celku, než Alsaska.
Velice aktuální je tu stále ještě nevraživot vůči Německu.
Na hradě Koenigsbourg se nacházejí dva záchody v patrech nad sebou. Vylučující lidé na sebe prý museli volat, aby ten nahoře nezpůsobil svou potřebou dolnímu uživateli toalety újmu. Tak si říkám, že ten dolní záchod musel vypadat moc hezky...

Ve Strasbourgu byly ve výloze snad v každé ulici vystaveny katany. Proč natolik hojně, netuším.

Ohromná spousta staveb byla zhotovena z červeného pískovce. Neví někdo, jak je to možné? Kupříkladu Notre Dame de Strasbourg na svém místě stojí několik století a odolává větru, dešti, lidem a vůbec všemu… jak to, že se nedrolí a nerozsýpá?
Všechny domy zde mají okenice, které se ráno otevírají, večer zavírají. K čemu je to dobré?
Většina domů je zde hrázděná (trámová konstrukce vyplněná zdivem). Jeden dům ano, ale nikdy bych nevěřila, že takto mohou vypadat celé ulice, města, ba dokonce oblasti! Městečka plna domů s kolumbáží; bez jediného paneláku, "moderní" budovy , jiného, či rušivého stylu, jak jsem tomu zvykla z Čech. Jsou to úchvatné pohledy, nicméně o to zajímavější jsou příběhy oněch domů. Bylo nám vyprávěno, že tyto domy se velmi často "hýbou" -nakloní se na stranu, posunou, zdeformují. Proto není neobvyklé dům rozebrat a podle čísel trámů jej znovu sestavit na jiném místě.

Nikde, nejsou koše! Jediný koš, který jsem v domácnosti objevila, byl maličkatý v koupelně, nic víc. V jiných rodinách to bylo totéž. Tak, jako na ulicích. Mohli jste chodit křížem krážem jakýmkoli městem a koš jste našli za celou hodinu jeden. Tak se stávalo, že bordel jsme si nosili každý v mikrotenových sáčcích po kapsách a jakmile jsme nějaký zázrak na odpadky zahlédli, celá delegace se k němu seběhla a začala vyprazdňovat batohy.
Došla jsem k názoru, že je klidně možné, že smetí zkrátka házejí po zemi (kdo nechápe -Francouzi jsou nehorázná prasata). Proč mají tedy tak čisté ulice? -Každou chvílí je možno zahlédnout uklízecí, vysávací stroje projíždějící městy. Dává to smysl?

V knihovně hostitelské rodiny jsem z knih, které mi alespoň něco říkají, našla Paní Bovaryovou, Harry Pottery, Konec civilisace od Aldouse Huxleyho, Tartufe, Janu Eyrovou. Celá jedna stěna knihovny se pak věnovala umění - malířství.

Když jsme hráli biliár, pronesla jsem o jednom velmi zdatném klukovi, že je geniální= "Il est un génie", ale nikdo mě nepochopil. Snažila jsem se to Pierrovi dlouhosáhle vysvětlovat skrze Einsteina, než porozuměl a vysvětlil mi, že slovo "geniální", by ve francouzštině v tomto kontextu nikdy nepoužil; že jej nelze použít. Jindy, když jsme spolu rozebírali gramatiku, jsem na papír napsala "Moi et toi" = já a Ty. Můj korespondent se na mě prapodivně podíval a obeznámil mě s faktem, že tohle by francouz nikdy neřekl, že ve znamení úcty je zažité, že slůvko "já", se dává vždy až nakonec -> "Toi et moi"

Závěr: když někoho Francouzi přijet následující duben zase do českých rodin, mnoho jejích rodičů je nechtělo do naší země pustit. Do země hladomoru, kde lidé bydlí v chladných chýších bez elektřiny (třebaže jsme ve Francii měli standardní oblečení, aktuální mobily...) Ano, smysl se v tom skutečně najít nedá.
PS: další výměnný pobyt, nasmlouvaný na rok 2015, se nerealizoval. Francouzští rodiče to zamítli, jelikož v Česku zuří občanská válka a válčí se tam s Ruskem a bojuje se o Krym.
Odmítnutí této domněnky nám nevěřili. Oni péči vědí lépe, co se u nás děje za zvěrstva.
 


Komentáře

1 Sárčí Sárčí | E-mail | Web | 22. dubna 2017 v 10:41 | Reagovat

wow! ten dom ma fascinoval :) muselo tam byť pekne :) za tie ceny (cigarety atd.) sa ani nedivím za ich plati je to normálne. V nemecku to je to isté. Za tri eurá kúpis max. cigárky . Za to potraviny tam majú až smiešne lacné. nechceš AFFS? :)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. dubna 2017 v 13:26 | Reagovat

Pecka. Ovšem já bych se vrátila se sebevědomím v prdeli...:)

3 supice supice | E-mail | Web | 22. dubna 2017 v 14:26 | Reagovat

Předsudky jsou hrozná věc. Na jedné mezinárodní akci pořádané Hnutím Brontosaurus jsem měla možnost seznámit se s lidmi z různých koutů světa. Po této akci jsem pochopila, že chlapík z Kuby nemusí být nutně vybaven macatým doutníkem a slečna z Turecka zase rolovacím koberečkem (a taky nemusí znát Simíra Gerchána:)). A jak si člověk myslel, že všechno ví, tak najednou zjistí, že vlastně vůbec nic neví;)

4 Nigredo Nigredo | Web | 22. dubna 2017 v 16:09 | Reagovat

Sranda no :D Ale takhle je to snad v každé západní zemi. V Americe jsem byl bombardován podobnýma otázkama. Česko je prostě western Russia a basta :D

5 Peter Peter | 24. dubna 2017 v 11:43 | Reagovat

Vždyť přímo ve Francii se nachází samostatné a mnohem menší hned dva státy, Monaco a Andorra!
Ale ty "Pche" hry by mě asi moc nebavily -asi by záleželo na mé náladě, ale asi by hrozilo že bych dotyčnému řekl že existuje něco jako mapa či snad dokonce počítač a Google kde si lze, pokud se ovšem chce, najít zcela lehce Českou republiku, Prahu, Vladivostok, Krym atd atd a to během pár minut.
Asi bych ale nerad aby si pak o mě povídali jako o nepříjemňákovi takže bych nejspíš mlčel.
"konverzační hry" njn..
Fakt je že já taky např. zfleku nevím kde se nachází v USA např. Alabama, ale kdybych se tam chystal, asi bych se na to podíval...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama