Tam.

13. března 2017 v 11:12 | Šíryen |  Obrázky a fotografie
Pamatuji si, když jsem poprvé jela sama autobusem. Maminka mne usadila, zaplatila lístek a babička mne vyzvedla na konečné zastávce.
Ještě pár let zpátky, a vlastně to není tak dávno, jsem si neuměla představit - odejít. Mé teritorium se sestávalo z jediné vesnice.
Pár vesnic. Pár vesnic a měst.
Můj odchod se dá označit i za útěk. Ale ne útěk jinam, nýbrž útěk neustálý.
Směřuji kamkoli, pokud to bude kupředu?
Každý příběh má nějaký začátek.


Může něco skončit, aniž by bývalo vůbec začalo?
Je vznik nutně předpokladem k zániku?
Záminkou.
Musí všechny cesty někam vést?
Svádí...
Jede můj vlak na špatnou stranu, ať už jede kamkoli...?
...pokud správné je - setrvat, zůstat?
Zdánlivě stálé místo se již stalo místem jiným. Vracíme se na stále nová a nová místa.
Kam teď?
Vím.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. března 2017 v 14:29 | Reagovat

Sejdeme se v ráji. :)

2 Siginitou Siginitou | Web | 16. března 2017 v 21:49 | Reagovat

Pěkné fotečky :)
Ale prosím tě, rozhodně to není tak hrozný útěk :)

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | Pondělí v 3:07 | Reagovat

[1]: Těším se =)
[2]: Kdo ví =) Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama