RANDOM EXPLOSION

30. března 2017 v 21:13 | Šíryen |  Myšlenkové pochody
//Poměrná část náhodných vět poznámek, připomínek, které jsem si zapsala. Posíláte čas od času sami sobě zprávy?//

NEMILUJI.
MILUJI.
Pomeranče nemají obličeje!
Mléko nakupuji zásadně s alkoholem.
Vyškrabala jsem si z prdele hovno. Bylo červené. Kvetlo mi za nehty. Intenzivně.
Nasrat…


Nemyslím ve slovech. Jen občas mi nějaká volně vytanou na mysli.
Zeptali jsme se jeden druhého: "Proč?" Rozněžnění, stesk, žal. Napsal mu? Napsal ti? *křik* Ale můžu se k nim chovat hnusně. Ne, to ne. Připadá mi, že kolem sebe šířím jen smutek a žal. Bylo by ti lépe, kdybys mě neznal? Strach. Děkuju. Nebreč. Nemyslím na nic, vnímám zkrátka jen bezmeznou úzkost. Neopodstatněnou, prázdnou. Nesmyslnou a naléhavou. Ničí mne. Jsem sama, ale nikoho tu nechci. Trpím sebou. Ničím netrpím. Trpím tedy ničím. A přesto.
"Breskné (" to existuje? ") verše". Musím si najít, co to znamená. Pche.
Nemyslela jsem si, že budu mít ještě někdy tak moc ráda.
Mléko. Obvykle, mdlé a šedé. Já ti na to odpověděla. Je to gay? Kdo vymyslel smajlíky? Idioti. Musím něco udělat (heh, jasně, co…) jako vždy. Ale co byt? Zachovala jsem se správně. Hrdě. Povrchní. Až je potkají. Dosvědčili byste mi to, prosím? Idiot. Je mu smutno.
Jo, no… Nebreč. Hrdě. Zavři to. Tvrdé. Důstojně. Zle. Podívala ses předtím? Ha, vtípek. Příkře, jako dřív. Ztratilas to. A nefér. Musím tu zlost dostat zpět. Co on? Tam. To on mi ho donesl. "Není to plné negací?" -"Ne." Mám to spojit? Moc prosakuji. Skrz. Moc?
Ve jménu lásky (lásku) proklínám.
Včera jsi toho neřekl mnoho, ostatně, jako obvykle, ale to málo mne překvapilo. Chci říci, že určitá vyjádření mi moc nekorespondovala se všemi těmi zaláskovanými, roztomiloučkými statusy.
Luxus na talíři, Klérk, Odillo Stradický ze Strdic, Karčuková, Sallinger, Mekívn, Khal drogo.
Je to dostatečně dekadentní? Věci člověka. Řeka, která teče ve vodě. Vypadá to na několikaúrovňový mnoha pohlavní vztah. Hraji si na děsného intelektuála, ale jsem hovno. Je to dostatečně dekadentní? Věci člověka.
Prala jsem se v herně s Gabrielou. Byl tam V. a přijal dívku, co vypadala jídlo Franny. To, co si představíš, existuje úplně stejně jako to, co vidíš.

Dobrý den, je mi líto, do podnájmu k Vám nenastoupím. Na koleji se mi podařilo získat dvoulůžkový… Ztraceni v pokroku. První vzpomínka
 


Anketa


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 31. března 2017 v 2:32 | Reagovat

Ty se pereš v herně? Tak to už JE dekadence!

2 Radka Radka | E-mail | Web | 9. dubna 2017 v 22:28 | Reagovat

Vůbec nechápu, jak úžasná bytost jako Ty musí trpět úzkostí a strachem. A navíc nejsi jediná, kterou to potkalo. Něco je špatně, nesnáším nespravedlnost. Asi se začnu také prát. Mimo hernu.

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 17. července 2017 v 2:54 | Reagovat

[1]: Konečněěěěěě! =D
[2]: Mimo hernu je často lépe =) Výjimkou jsou chvíle, kdy v ní nejsou lidé =)
Třeba jsou ty úzkosti jen mnou..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama