ATAKA

14. ledna 2017 v 19:25 | Šíryen |  Asinihilismus
V nejhorších dobách to bylo jednou za dva dny, aktuálně tak jednou do měsíce.

Mám takové šílené a nepřekonatelné chvíle, které náhle gradují.
Strašně se bojím. Mám hrozný strach se pohnout, aby mne nezabily černé chumle tmy. Rozhlédnout se, udělat byť jen jediný krok. Děs, úzkost a nesmyslná bolest… Neustále obhlížím všechny rohy místnosti. Všichni a vše mne sledují a všude něco je. I v prázdnu je nic. Hrozně se třesu, nechci zemřít…
A zároveň jsem dost hrdá na to, abych se vždy donutila pohyb udělat a strachu čelila.
Já a má hrdost. Heh…


Tep, napětí a maximální koncentrace na každý zvuk, vjem… Stres.
Realita je trochu mimo. Je posunutá na jinou, roztěkanou a zostřenou úroveň.
Myšlenky, které přicházejí, jsou opravdu duchaplné, idilické a rozkošné.
Agrese. Potřebuji řvát, ničit, křičet… Dlouze, nárazově.
A přitom vím, že k tomu nemám důvod.
Vytvořila jsem si imaginární přátele… volám je. Někteří mne sráží a hecují k tomu, abych se vzchopila, jiní jsou mi oporou.
*Už jste slyšeli o V.? Občas ho také nazývám hlasem, či smrtí. Obvykle je zahalený v černi, ale když ne… Je o něco vyšší, než já, hubený, s tmavými, trochu zcuchanými, dlouhými vlasy. Pokud zrovna oči má, jsou průzračně modré.
Nemluví, pokud to není nutné; vznáší se kolem něj tichá aura klidu a smíření.
-Já vím, ve všem to neodpovídá… ale právě teď mne napadlo…
Není to zvláštní? *

Chci pomoci. Chci zemřít a zároveň se hrozně bojím.
Potřebuji to ze sebe vybít, jakýmkoli způsobem.
Často si ublížím. Pomáhá mi to ten obrovský nával emocí nějak… ukončit. Jsem svá oběť, kterou mohu ničit, abych neublížila někomu dalšímu.
Nejen. Vybíjím si na sebe vztek za své slabosti a za to, že je mé vnímání světa tak odporné.
Je to zároveň jediný způsob, při kterém se cítím, že to alespoň trochu ovládám.
Nemohu začít mlátit do nábytku, nemohu napadat lidi… tohle je můj problém a musím ho zvládat sama. Vzniká to ve mně. Nemohu si dovolit kvůli sobě ubližovat jiným. Koho bych také měla obviňovat, než sebe?
Nenávidím se za to. Je to hnusné a ubohé.


Prý "záchvaty vnitřní nepohody"… Dost to charakterizují, ale není to jen o nich.

It comes in waves, I close my eyes
Hold my breath and let it bury me
Save me from myself
Don't let me drown
 


Anketa


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. ledna 2017 v 19:44 | Reagovat

Třeba by bylo fajn zajít za psychologem a svěřit se mu se svým trápením...

2 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 20. února 2017 v 11:15 | Reagovat

Nemyslím si... =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama