Chytré Kec/+ kresby měsíce srpna (16)

3. listopadu 2016 v 22:28 | Šíryen |  Kresby
Zdá se to být hloupé, ale pomáhá to, věřte mi. Pomáhá to mně. Žít.
Občas se takových věcí sejde více, nyní bylo třeba hodně papírů, aby to mělo efekt.
Celé léto jsem trávila v sedě, v práci, v naprosté tmě. Potkávala jsem divné, divné lidi a vdechovala kouř cigaret. Bar.
Přemýšlela jsem -O hloupostch, jak jinak. Vznikaly vedlejší produkty v podobě zničných listů. Lépe se mi tak ujasňují myšlenky. Papíry jsou úžasným vynálezem, víte to?


UPŘÍMNOST A KOMFLIKTY
Pokaždé, když se vyhneš konfliktu, zahraješ jej do outu, uděláš kompromis, ustoupíš, odmítnešš být v rámci prevence upřímný,...zabiješ kousek sebe a zradíš se. Staneš se jiným sebou, než jsi dosud byl.

Ničím lidi, které mám ráda. Zabíjím Ty, které miluji. --Zabíjím sebe--

KÁVA I.
Používám kávu, jako bych se z ní mohla opít. Stále čekám, že když jí vypiji dost, bude to stačit. Dost na to, abych s sťala. A zničila. Jednou...

KÁVA II.
"Předávkovala se kávou," zní lépe, než: "podřezala se," nebo "upila se k smrti". Ne?

READ ME! EAT ME! FUCK ME!
Wiwiwi...
To už tu bylo.
Nádherný pocit (nerozumového, fantaskního, nadpřirozeného) tajemství, které se nedá logicky vysvětlit.
Vím, kým jsem, dokud o tom nepřemýšlím.

Můj křik je zíváním a týká se všeho. NĚŽNĚ
Už nemohu číst.
There is a big Three in my garden
Jsem papírová víla. Královna
VŠECHNO ŠPATNĚ!
Přišel pán, hodil mi 17 litrů do bedny a odešel. Děkuji a přijďte zas!
Ničím lidi, které mám ráda. JinÍ nestojí za zmínku.
-----
Hvězdy na stropě
Ve tmě
Svítí sveřepě
Pro mne.
-----
Nemilujte mne.
Ach tak…
Díky.
-----
NELIDSKÉ KLENÍ
Zpěněné Chvění Nic Více Tu Není
Kapek Tik Než Mlčení Štik
Neuplyne Okamžik

Bez Rudého přičinění

Až Nyní Slyším Ryk
Občas se nenávidím. Občas je mi to fuk.
Hraji si na děsného intelektuála. Ale jsem hovno.

Nejde o vědomost, je to o přesvědčení.
NEUMÍM PSÁT.
Je to dostatečně dekadentní?
"Věci člověka"
Vypadá to na několikaúrovňový mimopohlavní vztah
LEAVE ME ALONE!

Řeka, která teče ve vodě
Společně s rybami. Ty ale plavou samy.
Hlasivky vyřvány
A nohy podlehly příšerné nehodě
Na souši tančí divoké kankány
A s vlastníky jsou v neshodě

Toužily po svobodě.
Samoúčelně
K čemu žít? K čemu něčím být?
Nemohu na sebe být hrdá. Proč to potřebuji?
Nevím čím a pro co chci žít.
Jsem odporné tlusté prase.
K ničemu, bez smyslu života
Prázdná slova.
Tupé jak řiť
Málo.

JSEM UMĚLEC-
PROUŽKOVANÝ UMĚLEC.

HEH

Mámspeciální nadání činit ty, které mám ráda, NEšťastné.
Pokračování příběhu ČLOVĚK
Napotřetí mi nic nenabízel.
NApotřetí již nic nžádal.
S úsměvem přijal mé objetí.
Napotřetí jsme se oddali vzpomínce.
Daroval mi políbení a další lačně přijímal, s rukama pod sukní.
Sohem mi řekl on.

Takoví Existují!

Psaní?

Jak ve mně probudit mně?
 


Anketa


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 5. listopadu 2016 v 1:45 | Reagovat

Ještě jsi nemalovala Všudypřítomného (Ubiqita)!

2 Radka Radka | E-mail | 5. listopadu 2016 v 16:06 | Reagovat

Budu o tom přemýšlet. Jak probudit Tebe v Tobě. Ale víc mi přijde reálné - jak najít Tebe pod hromadou toho zmatku a nepořádku, kterým Tě druzí zaházeli...

3 n n | 6. listopadu 2016 v 19:53 | Reagovat

"musí míti ještě chaos ve svém nitru, kdo chce zroditi tančící hvězdu." Nietzsche

4 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 6. listopadu 2016 v 23:43 | Reagovat

pěkné

5 Eliss Eliss | Web | 7. listopadu 2016 v 18:31 | Reagovat

Úžasné...

6 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 19:48 | Reagovat

Spikes

7 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 1:29 | Reagovat

[1]: Ale ano,... již dvakrát!
[2]: Neudělala jsem to sama?
[3]: Nietzsche se hodí vždy... nevím, zda je to dobře.
[4]: Možná..
[5]: :-O
[6]: Jen trochu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama