16/5/10 Umělecké popíjení

22. května 2016 v 18:40 | Šíryen |  Zážitky a „skutečnosti“

10. května 2016 byl nesmírně divný den.
Zvláštní. Čarokrásný. Strašný. Nemyslitelný. Volný. Svazující. Velkolepý.
Byla jsem totiž v hospodě.


"Myslím, že je pro tebe velmi důležité, žes nám to tady dnes ukázala. Je to důležitý krok."
A já si v tu chvíli říkala, že asi ano… ale ne nijak závratně. K některým věcem se nedá ohlížet dříve, než s odstupem hodin, dnů, či let.
Až/už nyní si uvědomuji, jak významný pro mne ten den byl, je mi ale jasné, že to ještě není všechno. Z těch několika hodin budu čerpat ještě velmi dlouho.

Stává se vám občas, že potkáte nějakého člověka, o kterém takřka nic nevíte, a ještě než spolu poprvé promluvíte, jste si jisti, že je to "váš člověk" a že je pro vás životně hodnotný? Neznámá osoba, u níž nepochybujete, že pro vás má poselství a osud vás svedl dohromady, jelikož v budoucnu se "něco stane"? Máte k ní hluboký citový vztah a vlastně ani nevíte proč. Vážíte si jí a čekáte. Třeba ji jen denně potkáváte na chodbě, až jednou… ale vám je to jasné již od začátku.
Právě dvě takové osoby jsou prostředníky, skrze které jsem se dostala ke svému nynějšímu "poznání" a především rozčarování.
Mylně jsem si myslela, že jsem mnohem silnější, než tomu ve skutečnosti je.
Překvapilo mne, kolik bordelu v hlavě stále mám. Je toho ve mně strašlivě mnoho nedořešeného. Vůbec by mne nenapadlo, že mám tak akutní potřebu ještě stále řešit staré a "ukončené" věci. Že je ve mne tolik žalu a zloby. Nedávné okolnosti ukázaly,… že jsem totálně v prdeli. Osobnostně.
Momentálně tak trochu nevím kdo jsem.
A zda vůbec jsem.
Svou osobnost jsem si vymyslela a nadefinovala. Jsem to tedy já?
Stvořila jsem Ší, která je vším, čím jsem kdy chtěla být. Je svá a má vlastnosti, které, ačkoli se okolí nemusí líbit, já obdivuji. A pak jsem se stala jí. Začala jsem se chovat právě tak, jak se mi to zamlouvalo. Ačkoli to velmi často šlo proti mé přirozenosti…. Zejména zpočátku.
Kdo vlastně nyní jsem?
Až v ono úterý jsem si uvědomila, kolika podivnými věcmi se obklopuji. Opravdu velmi důkladně kolem sebe shromažďuji pouze to, co chci vidět.

V ten den mi došlo, ubohá vlastně jsem.


Now I'm standing alone in the moment of truth
As the judgement's handed down
And my feet are scarred from the broken glass
Strewn across the ground
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | 26. května 2016 v 19:55 | Reagovat

Blahopřeji k posunu. Člověk se stále vyvíjí a je dobře, že nestojíš na místě. Chvíli jsem měla pocit, že píšeš o mém životě kdysi... Je důležité najít sebe.

2 Peter Peter | 27. května 2016 v 8:32 | Reagovat

Rezervoár bolesti. Mě se někdy otevírá sám od sebe, jindy si své rány otevírám masochisticky sám.   (ale nevzpomínám si že by mi to někdy reálně pomohlo). A jasně, choval jsem se jako naprostý idiot, asi milionkrát. Jenomže s tím už (teď) nic nenadělám (leda ještě zhorším).
Obávám se ale, že co se týče Záchranců, tak slůvko Pomoc (Po-Moc) se ne zrovna úplně, (můj osobní názor), slučuje se Svobodou. Možná že jsem se ale zdeformoval-sparanoidněl  v tom smyslu, že si kladu otázku "proč", a už s tím nedovedu ani přestat. Důvěra je křehká záležitost a sekunďákem ji asi určitě neslepím. Nevím. Možná že  umíráme, a opět se rodíme, právě proto, abychom se mohli "resetnout" -dejme tomu z podobných paranoí (myslím teď sebe).

Jinak držím palec, -nejenom že (myslím si) tohleto neřešíš jako jediná pod Sluncem, ale spíše naopak, kdo něco podobného nikdy nepocítil, je tak trochu...slepý, necítící, instantně šťastný.
A, ubohost nee, s tím si dovolím nesouhlasit -ani "předtím", ani "teď", a ani zítra (...Změna s pořadovým číslem XXX...).

Se domnívám.

3 Marka Marka | Web | 4. června 2016 v 21:02 | Reagovat

:) páni, tohle je dost obohacující i pro mě... věřím na náhodný setkání, vím, že každý člověk, kterého potkáme, každý den, každá věc (i kdyby jen blbý počasí) nás ovlivní, posune, zabrzdí.. zkrátka změní ale někteří lidé více než jiní.. a někdy to člověk ví dřív než si to ověří... zkrátka podvědomě

4 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 24. června 2016 v 19:23 | Reagovat

[1]: V době, kdy jsi komentář psala, spíše, než jako posun, jsem to brala jako zmatení =) S odstupem času - je to jiné. Stále silné. Překapuje mne, že přesto, že si myslím, že jsem sama sobě nalezena, se nalézám dál a dál, zas a zas, víc a víc...
[2]: Co se bolesti a ran týče, mám to podobně.
Myslím, že svým způsobem ti to pomáhá a něco se ti na tom i líbí... jinak by jsi to nedělal =)
Žádná pomoc není sebespasitelná =) Každý se musí něčeho vzdát, aby pomoc mohl,či chtěl přijmout... nebo, aby ji zrealizoval.Svobodné to není, pravda.
Ta myšlenka s Resetem se mi líbí... ale asi o to zatím nestojím.
Děkuji za milý komentář.. =)
[3]: Nečekala jsem, že to může obohatit i někoho, kdo nejsem já - jsem ráda, že tomu tak je =) ... je to hezky shrnuté, ano, souhlasím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama