Diskonverzační já

28. října 2015 v 20:48 | Šíryen |  Asinihilismus
Stále více všímám si skutečnosti, že od sebe lidi odháním. Že, ačkoli s člověkem mně nejmilejším a mnou nejžádanějším, nedovedu strávit celý den. Potřebuje a vyhledávaje samotu, začnu zpravidla osoby, které na mne mají zájem, přehlížet, byť se nacházejí na délku prstu ode mne, a zasmušile se, velmi okatě a intenzivně oddávat jakékoli první činnosti je jen záhodno, budíce dojem, že ničeho jiného v mých očích v danou chvíli ani neexistuje.


Trápí mne, že je odpuzuji. V hloubi sebe - nemohu jinak…. Ale nechci, je mi to líto. Nějak si s tím nevím rady.
Na jednu stranu bych se společnosti okolo mne ráda oddala, ráda se s nimi smála, konverzovala. Jsou mil, skvělí, …mám je ráda a získali si mne. Přese vše ale se jich straním a budím dojem nepřístupnosti, který budit chci… a zároveň nikoli. Bolí mne, že se smějí jen pár kroků ode mne beze mne.

Neumím komunikovat s lidmi, nevím jak.

Po většinu času nemám zájem a důvod. Lidé okolo mne nezajímají a já nemá proč se s nimi bavit, proč jim obětovat čas. Co jim po mě je? A jim po nich?


Když ale náhodou se tento můj postoj vzhledem k přítomnosti specifické skupiny lidí promění… Stále nevím jak, proč a o čem se bavit. Jen vím, že chci… a nejde mi to.

Never wanted to feel
Never wanted to show I'm weak

I'm falling all over myself
Trying to be someone else
 


Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 28. října 2015 v 21:08 | Reagovat

Mám to úplně stejně. Neumím jednat s lidmi, přiznám se, že lidi celkově nemám ráda, vlastně z nich mám trošku strach. Ale taky je dost smutné, když se všichni kolem ve skupinách smějí a baví se, a ty, uprostřed všeho tak sama... :(

Ještě že máme internet, ačkoli se to příčí dost lidem, já si našla několik virtuálních kamarádek a ať si říká kdo chce co chce, rozumím si s nimi lépe než s mým okolím.

Je to super článek, moc hezky napsaný :)

2 Deine Deine | E-mail | Web | 28. října 2015 v 23:04 | Reagovat

Občas to tak mívám. Neřekla bych, že jsem úplný introvert, pár vyvolených se ke mě skrz tu tvrdou skořápku dostalo.

Ale mám problém důvěřovat - vytvářet hlubší vztahy aniž by na ně platilo několikaletá zkušební doba. Bože, lidi mě označovali za asexuála! Jen proto, že jsem nedrbala o každým pěkným zadku co prošel. :D

Dobře napsané! Hodně štěstí s lidskou rasou.

3 m m | 29. října 2015 v 13:35 | Reagovat

Co zkusit nechat věci plynout, jak plynou; jen v klidu naslouchat a dívat se.

4 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 10. února 2016 v 1:04 | Reagovat

[1]: S tím internetem je to sice velice smutné, ale ano... Však i blog je právě takový případ
[2]: Líbí se mi tvůj přístup=) Zdá se být...optimističtější. Zkusím si z něj něco vzít, díky=)  tobě mnoho zdaru..
[3]: Přijde mi, že právě to dělám už přespříliš dlouho...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama