Ze sešitu Snů (červen)

19. srpna 2015 v 14:58 | Šíryen |  Iluze
Doslovný přepis, zaznamenaný po probuzení, doplněný o tehdy aktuální připomínky

1/6/15
Žádný spoj již nejel, tak jsem šla pěšky do Vesnice, z níž prý měl jet buď bus, nebo je zkrátka směrem k mému domovu. Po 4 km jsem došla k takřka opuštěné vsi. Jel tudy bus, ale úplně jinam. Řekli, abych pokračovala v cestě. Cestou tam mě následoval Simbius. Kolem silnice se táhly lesy a v nich všude okolo chcípaly srnky.
Po 2km jsem došla k větší vsi. Potkala jsem nějakého pána a ptala se ho… zavedl mne k nim na dvůr, pozvali mne dom na bramboračku a nechali mne přespat v kožešinách na slamníku. Byla to mnohočlenná, mnohogenerační, chudá rodina.
Nechtěli, abych je opustila, ale jjá přelezla druhý den po střeše a vydala se údajným směrem k Humpolci. (po snu zůstala nechutná, vlezlá pachuť)
__________
8/6/2015
Potácela jsem se mezi vědomím a bezvědomím V mdlobách ležela na zemi - asi trávě- (byli jsme u Lipského kamene na zahrádkách?) a cítila se hrozně slabě. Lehce, že by mě mohl odvát vítr a zároveň těžce, jako po výprasku. Měla jsem podřezaná zápěstí a brutálně z nich krvácela. Krev se valila v potocích. Chtěla jsem se zvednout, ale ruka se mi podsmekla, neboť jsem měla přeřezané šlachy a neovládala prsty.
Někdo ke mně přiběhl a pomáhal mi, se zvedat. Nebyla jsem si jista, zda bratr, Matěj, můj milý, (možná Adam) nebo Hanička. Charakter té osoby se měnil mezi všemi zmíněnými, protože k nikomu jinému, než k nim, nemám takový vztah, jako jsem měla k té "osobě". Cítila jsem k ní naprostou důvěru a byla jí naprosto odevzdaná. Byla jsem mimo a okolí vnímala jen povrchně. Prsty jsem necítila a pořád jsem krvácela. Přestala jsem se snažit vzchopit a jen bezvládně ležela v klíně té osoby.
Pak tak těch osob bylo více, asi všichni výše zmínění. Nebo jsem nad nimi jen přemýšlela? Nevím.
Snažili se mne zvednout, zachránit. Zaškrtit mi ruce, držet mě při vědomí. A já si nebyla jista, jestli chci žít. Podřezala jsem se žíly já? Nevím, nevzpomínala jsem si. Bylo mi to jedno. Stejně jedno, jako to, zda přežiji a stejně jedno, jako : zda vůbec chci žít. Bylo mi i jedno, nakolik se mi snaží pomoci a že o mě mají starost. Neměla jsem zájem o cokoli a odevzdaně umírala mezi milujícími osobami.
Někdo mi jehlou zašíval rány a ruce mi vyztužili klacky a obvazy. Bylo vtipné, jak se mi vracelo zápěstí, a znovu se z něj vylívala krev, když jsem s ním pohnula. Někdo mne okřikl, at to nedělám a varoval, že třeba už nebudu mít cit v rukou, pokud si s tím hnu. Zvedli mne, někam se mne snažili odvést, na něcose mě ptali. Ale mně to bylo úplně fuk, byla jsem netečná a nezaujatá. Nezajímalo mne, jak to dopadne. Nechala jsem vše na nich.
__________
17/6/2015
jediné, co si ze snu pamatují je, že jsme s panem mým milým stanovali u nás na polní zahrádce. Ve velkém bílém stanu. A na ostatních zahradách byli sousedé
__________
19/6/15
Přišla jsem do podzemního komplexu. Žili tam všichni mí blízcí. Takřka nikdy nevycházeli z pokojů a já nevěděla proč. Všichni se mi uzavřeli, jediný můj milý se mnou šel ven.
Nakonec jsme společně s dalšími seděli venku u naší studny. S každým se děly podivné mutace, ne zrovna příjemné. Pozorovala jsem Jakuba a s Matějem jsme si vyměnili pohled typu -"také nejsem úplně v pořádku"
__________
23/6/2015
Opustila jsem všechny své blízké, odstěhovala se a našla si brigádu v jednou prašném městečku. Bohužel to bylo město, kde nezávisle na mě začala bydlet i spousta mých někdejších přátel. Dny jsem trávila doma a večery v práci. Nechtěla jsem, aby mne potkali. Bolelo by mne to, a je též. Zkrátka jsem se opustila.
Každé ráno jsem tajně pozorovala mého milého a Jakuba, jak jdou do školy a říkala si, že někde tu takto sám dřepí i Matěj a hledí sám z okna.
Paní na brigádě mi ukazovala, co mám dělat. Šlo o menší supermarket.
Měla jsem vyndat a doplnit zboží, vytřít,… A tak jsem to dělala den co den neustále dokola a přemýšlela o těch, co jsem opustila. Často jsem vytírala a uklízela až do rána. V supermarketu jsem byla sama.
Chodil tam občas za mnou a já věděla, že ho musím chránit. Chodíval večer, po zavírací době. Vylezl z nějaké místnosti. Zpočátku jsem to brala tak trochu jako hru, ale postupem času sen dostal na vážnosti a já si byla vědoma toho, že je to skutečně princ. Byl oděn do kožešin, spousty přazek, měl dlouhé tmavé, kudrnaté vlasy… připravovali jsme se na odchod. Jednoho večera jsem s ním odešla těmi dveřmi do sklepa a pokračovali jsme podzemní cestou dál a dál. Šli jsme velmi dlouho v obrovském davu lidí, kteří mířili na stejné místo. Na nádherné zalesněné prostranství "ve středu země" - pod povrchem.
__________
25/6/15
Byla jsem v HB v Albertu (ještě Hypernovácky uspořádaném). Matka mi zavolala, že tam za mnou poslala sestru, tak at ji najdu a vezmu s sebou. Nechala jsem košík i s kabelkou stát a zoufale se rozeběhla, abych ji našla. Byly jsme v odlehlé části, u rohlíků. Místo košíku s sebou táhla obrovský talíř. Řekla jsem jí, at na mne počká, že jí ho dojdu vyměnit za košík. Dala jsem talíř na informace a začalo mi brutálně brečet levé oko. Něco do něj asi spadlo. Mladá, černovlasá, kudrnatá paní z informací mi do něj něco šplíchla a zlepšilo se.
Šla jsem hledat sestru. Uvnitř obchodu byla tma, světla blikala, chodby byly sestaveny do labyrintu. Působilo to, jako "doupě". Všude bylo narváno a já nemohla sestru najít. Párkrát mne chodby navedly do úplně jiných obchodů a několikrát jsem prošla ven do "zahrady" přilehlé k marketu. Šla jsem z novu na informace, s plánem - zeptat se,poradit se s kamerovým systémem… Paní za pultem mne oslovila jménem. Hmm, už takhle jsem ji otravovala dost navíc jsem pitomá, že dovedu ztratit dítě. Vycouvala jsem, obešla z venku areál a chtěla přelézt plot, ale nebylo to možné. Několikrát jsem prošla znovu obrovský obchod plný propojených místností, blikajících světel, hluku a opilých lidí posedávajících po pohovkách. V jedné takové hodně vzdálené místnosti seděly Moon a Andrew a s někým se opile bavily. Chtěly mne k sobě přivolat, ale já utíkala dál a dál a jen je pozdravila. Došla jsem až do staré oprýskané místnosti, kde se o stěny opírali feťáci. Vedle byly hnusné záchody, tak jsem je prošla též. Andrew a Moon zrovna vcházely do umýváren a já jim řekla, co se stalo. Hledaly jsme. Platy se. Hleděly na kamery, radily se. Byla jsem zoufalá, vystresovaná, celou dobu jsem brečela. K ránu jsem zjistila, že sestra spadla z balkónu druhého patra a utopila se v hlubokém bazénu, co byl lodžií. (probudila jsem se uslzená)
__________
29/6/2015 (spal u mě můj milý)
Byla jsem naštvaná. V mé mysli znělo pouze: "Zasraný, zkurvený vlak". Lipské nádraží bylo rozdělené na dvě poloviny. Z pravé odjížděly vlaky na jednu, z levé na druhou světovou stranu. Bylo to celézmatené, byla zde přísná pravidla pro to, kde má kdo stát, kam se smí a nesmí… bylo těžké se v tom vyznat… zkrátka překopali celý jízdní řád, celý systém kolejí v zemi a vůbec vše rozesrali.
Čekali jsme u levé první koleje. Občas se po kolejích nesmírnou rychlostí prohnal rychlík který rozdělení kolejí absolutně ignoroval.
Měla jsem nějaký vážný důvod, proč jsem jela do Brna,...něco jsem tam potřebovala zařídit (tuto část snu, si nevybavím). Z Brna jsem se pěšky vydala do Zastávky, protože až tam mi navazoval vlak. Jako by to bylo jen nějaké dva kilometry. Procházela jsem pod Rosickým zámkem a u jedné restaurace tam potkala svého šermíře, jeho kamarády a šermíře. Se vztyčenou hlavou jsem prošla kolem, jako by se vůbec nic nedělo a doufala, že se žádné setkání konat nebude. V povzdálí totiž stála šermířovs slečna. Všiml si mě ale Doktor, co byl v nějakém fraku a rozeběhl se ke mně. Pln všech emocí -rozrušen -pobouřen -rozžalostněn -zoufalý -zarmoucený, chytil mě za ruku a otočil k sobě. Říkal něco o tom, že je můj šermíř idiot, že je to takto špatně, že ho moc mrzí, že mě opustil a bylo na něm vidět, jak moc se tím trápí. Všiml si mě můj šermíř, tak k nám zvesela přišel a radostně pozdravil: "Ahoj, Šíryen!"… Doktor sklonil hlavu, naposledy se na mě dlouze podíval a odešel. Šermíř zvesela, jako by se nic nedělo, pokračoval, ptal se, jak se mám a podobně. Dostala jsem pozvání na bitvy, a v budoucnu, až se vše uklidní, prý i k němu domu. Já s radostí přijala, protože nebudeme nic jiného, než dobří přátelé a chybí mi nejen on, ale i kočky a psi… Celou dobu nás ostřížím zrakem pozorovala jeho holka. A já byla celou dobu rozrušena z doktorových slov.
 


Komentáře

1 weirdcreature weirdcreature | Web | 21. srpna 2015 v 15:32 | Reagovat

Ja som si už velakrát hovorila, že si zriadim zošit kde si po prebudení hned napíšem sen. Ale vydržalo mi to stále pár dni a ptom som sa nato už vykašlala. Ale chcela by som sa k tomu vrátiť opäť.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 21. srpna 2015 v 21:06 | Reagovat

V Tvých snech nacházím tolik symboliky! Chodíš pěšky místo jízdy autobusem či vlakem (rychlý postup vpřed dle snáře), někdo Ti to blokuje? Vyhýbáš se lidem, uzavíráš do sebe a přebíráš zodpovědnost za sestru. A že některé "bitvy" nejsou dobojovány, to je jasné. Skoro jako v písničce "Každý ráno" od Chinaski...

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 1:02 | Reagovat

[1]: Zkus si stanovit něco, jako cíl za kterým to budeš dělat =) aby tě to třeba více motivovalo.. =) Jinak mohu jen doporučit

[2]: Také se snažím zjistit, co z mého života by mohly mé sny odrážet,... mnoho věcí si ale dosadit nedovedu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama