Miluji.

21. srpna 2015 v 18:46 | Šíryen |  Myšlenkové pochody
Miluji. Ale nevím, zda dost.
"Miluji Tě." "Já Tebe ale víc."
Je těžké slyšet tuto odezvu a tušit, že je to pravda.
A když se role otočí?
"Miluji Tě." ,,Já Tebe ale víc,..." "To říkáš jen ze setrvačnosti, z reflexu. Já Tebe víc."
Horší je, že se to nezdá být pouze něčím, jako frází. Zdá se mi, že je o tom přesvědčen a myslí to zcela vážně. Jako by mi viděl do duše.
Má mne velmi a upřímně rád a mě mrzí, že vskutku více, než jsem schopna mít ráda já jeho. A ještě k tomu si je toho vědom.

Chybí mi a moc mi na něm záleží, ale občas si říkám, že je to především proto, že potřebuji někoho, kdo mne bude držet v náručí a zahrnovat láskou. Co, když nejsem schopna lásky? Co, když jsem jen sobecká mrcha, co ho potřebuje a potřebovala by někoho jiného stejnou měrou, kdyby se ukázal dřív a dříve si zabral jeho místo? Co, když to není o tom, že mám ráda -jej- ale potřebuji -kohokoli, klidně i jeho-?

__________

Miluji. Zoufale a bezpodmínečně. Z hloubi duše, celým tělem.
Toužím. Chci jej. Všemi způsoby a se vším, co k němu patří. Jsem šťastná. Snad poprvé v životě mohu říci, že jsem bez výhrad šťastná. Alespoň chvílemi. Že svět je krásný a vše dokonalé. Nic mi nechybí... Vyjímaje chvíle, kdy se mnou není. Schází mi.

"Mohla bys... mi dát pusu?" "Ne... Omlouvám se, nemohla." "Alespoň na tvář?" "To asi ano." "*snaha zachytit polibek rty*" "Ne, tohle ne..." "Proč ne?" Já miluji." "Jak to?" "To se nedá objasnit. Obvykle to nemá moc racionálních důvodů." ,,...Máš ho hodně ráda?"

Cítím se živá. S ním. Pro něj. Nemyslím na moc jiných věcí. Nemyslím na moc ošklivých věcí. Kromě té, že jej ztratím. Nechci o něj přijít.
Chci si ho položit do klína a hladit po vlasech. Chci mu ležet v naučí, nechat se konejšit a cítit se tak v bezpečí, jako ještě nikdy. Chci - láska je velmi sobecký cit.

Miluji jeho gesta, barvu vlasů, miluji, když se usmívá, nebo když mě nechápe. Milují jeho výraz, když ho překvapím, či vyvedu z míry. To, jak je suverénní a přitom občas neví, jak se zachovat, či jak reagovat. Jeho nadšení v určité věci, to, že ho vůbec nedovedu odhadnou a stále mne udivuje. Miluji.


Až se budem znát,
budem se ptát, co nás dva čeká?
Až se budem znát, jedenkrát.
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 21. srpna 2015 v 21:09 | Reagovat

Chvílemi hezké, chvílemi zmatené. Možná to hezké také někdy zažiju ;-)

2 Anie Anie | Web | 25. srpna 2015 v 20:09 | Reagovat

Láska je krásná a podle mě když někoho milujeme, to úplně ke štěstí stačí :) Tedy pokud je ten cit opětován

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 1:46 | Reagovat

[1]: Občas je těžké odlišit, co je pouhou iluzí, co je povídkou a co je záznamem reality, či výplodem fantasie. Schválně =)
A tohle ? Dělící čára představuje asi tři týdny.

[2]: Kéž máš pravdu... =) Zde jsem spíše chtěla vyjádřit... ---> co, když si nejsme jisti, zda milujeme?

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 2. září 2015 v 20:10 | Reagovat

Řekl bych, že zamilovanost je sobecká, ale láska už ne :-) Lásku můžeš cítit třeba ke květině, stromu, zvířeti, potoku nebo více lidem - a nemusíš to chtít mít všechno jen pro sebe. Milovat už jen proto, že něco nebo někdo je, to je láska. A sobecká zamilovanost může květině lásky posloužit jako živná půda, ze které vyroste :-)

5 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 10. února 2016 v 2:52 | Reagovat

[4]: Kéž by to tak krásné, jako tvůj popis, bylo =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama