Apocalyptic aneb NIKDY

8. července 2015 v 0:46 | Šíryen |  …, aneb Téma Týdne


Hrozivá ozvěna roznášela tak, jako každé ráno, již po léta, výkřik milionů lidí do okolí.
Na planetce nebyl naneštěstí nikdo, kdo by mohl pamatovat chvíli, kdy se tak stalo poprvé, ale kdyby někdo takový byl a měl sluch alespoň natolik citlivý, jako mívali svého času lidé, všiml by si, že řev, nesoucí se rány, o něco vybledl, pohasl a ztratil na síle.
Planeta byla pustá, plná skal a kamení, podivných gejzírů páry, tryskajících ze země a jen tu a tam se dal zahlédnout nějaký ten zakrslý stromek, či trs trávy.
Kolem vypouklého výčnělku hory proskákal tvor podobný králíkovi, a začal rozhrabávat kamenitou hlínu. Zanedlouho narazil na zaprášenou louži zavalenou kameny, zachycenou na nepropustné zemině.
Slunce žhnulo a odpařovalo králíka zaživa.

Srdcervoucí ryk se opakoval každé ráno. Nekonečná ozvěna obíhala planetu znovu a znovu, a neustále se vracela. Nebyl nikdo, kdo by chápal význam, ba ani nikdo, kdo by si to dovedl vyložit jako něco víc, než pouhý zvuk a shluk tónů.
V jeskyni dřepěli tři ve stínu se ukrývající humanoidi. Opírali se o tisíce let staré zbytky železných ojí vozu, který pro ně mohl mít asi tak stejný význam, jako kamení všude kolem.

Vše bylo zapomenuto. Jako by se nikdy nic nestalo. Nastal čas Nikdy.

But deep down at the bottom, in the back of your mind
The saddest sense of being, finds you every night
And everyone you love is already gone
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama