Odpor k lidem

21. května 2015 v 0:18 | Šíryen |  Asinihilismus
Proč cítíš odpor k lidem?

Berou mi mé ideály a ničí mi můj svět.


Řeší nedůležité věci a chtějí, abych byla také právě tak přízemní.
Nechápou mě a přehlížejí.
Říkají mi, jaká mám být a zabraňují mi, být sebou.

Berou mi víru a naději. V něco lepšího. Ničí upřímnost a sny. Odsuzují a svazují mne, berou mi svobodu a ubíjejí kreativitu.

Nestačí mi tenhle svět.
Chci jít, otevřít okno, roztáhnout křídla a skočit. Vznášet se nad krajinou a nechat se unášet větrem. Objímat stromy a poslouchat, co si šeptají.
Za měsíčního světla běhat bosa lesem a svěřovat potůčkům, co mě trápí. Chci slyšet, co všichni ostatní neslyší. Chci, aby mě pojmul les a vzal mne mezi sebe.
...Nebo za úplňku tančit s vílami mezi stromy a vracet jim radost.
Poslouchat jejich moudré vyprávění...
Za slunečných dnů běžet jako o závod a soupeřit s ostatními bytostmi,...

...jenomže pak tam někdo přijde.
A všechno to utichne.
Zmizí a zemře.
Seberou to překrásné kouzlo a vše mi rozdupou,protože takto to přeci být nemůže....
 


Komentáře

1 Elemona Elemona | Web | 21. května 2015 v 12:54 | Reagovat

Sice jsem nepřišla na to, jak tenhle článek souvisí s tématem týdne, ale zaujal mě. Možná jsem už přišla na to, proč mám občas chvíle, kdy mám pocit, že nenávidím lidi a kdy si ze všeho nejvíc přeji být sama. Je skoro až neuvěřitelné, kolik lidí se snaží zničit naše sny. I když se možná nesnaží, spíš bych řekla, že ani netuší, co vlastně způsobují.

P.S. Některé z těch věcí se dají dělat i v tomto světě. Chce to se na chvíli oprostit od toho, že žiješ v tomto světě a hlavně si říct, že nejsi jako ostatní lidé. Pak jít do lesa a zkusit si vybrat nějaký strom a obejmout ho. Nebo se stromy zkusit komunikovat. Jde to, ne řečí, ale pomocí myšlenek. Stromy jsou svým způsobem také živé bytosti. :) Ale když se to nepodaří, nezoufej a zkus to znovu jinde. Se mnou komunikují spíše mladší stromy, ale málokterý pocit je tak hezký, jako obejmout strom, který je tvá spřízněná duše. ;)

2 Scrat Scrat | E-mail | Web | 21. května 2015 v 14:55 | Reagovat

Chápu tě, mě nejvíc štve, že mi zabraňují být sama sebou. Kdykoli jsem ve společnosti, musím být někdo jiný, co bych jen dala za víc chvil pouze bytím mnou? Lidi jsou hrozní a většina vždy ušlape menšinu - jak pak mají přežívat jedineční jedinci?
P.S.: Článek nominuji do Infokoutku na blogosvětu, snad to nevadí ;-)

3 Katherine de Luk Katherine de Luk | E-mail | Web | 21. května 2015 v 15:18 | Reagovat

Souhlas ☼

4 Radka Radka | E-mail | Web | 21. května 2015 v 22:55 | Reagovat

Miluji snění a nenechám si ho vzít. Potřebuji se cítit svobodná a sama sebou. Jde to, jen člověku nesmí vadit, že si druzí říkají: To je ta divná!
No a? Ale jsem to já ;-)

5 ohm ohm | 27. května 2015 v 21:21 | Reagovat

Není oslem ten člověk o němž lidé říkají, že oslem je. Oslem je ten člověk,který si myslí, že oslem je, protože to o něm druzí říkají.

6 Amia Amia | Web | 31. května 2015 v 14:26 | Reagovat

Jen tak se procházet lesem a zdravit nymfy.
Plachtit po obloze a předhánět se s mořskými vílami.
Bojovat. S jedním skřetem nebo i s celou armádou.

Ale lidé řeší už vyřešené a každá blbost je katasrofa. Přesně vím, co myslíš. Přesto, nemám odpor k lidem. Jen chci, aby mě nechali být.

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. června 2015 v 12:12 | Reagovat

Když lidi se před sebou navzájem přetvařují. A pak tím pádem vzniká společnost lidí, kteří nikdy nejsou sami sebou.

8 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 15. června 2015 v 13:09 | Reagovat

Víš... možná... možná to, že jedni lidé necitlivě berou a ničí ideály těm druhým, má svoje kořeny mnohem hlouběji... co kdybychom se na chvíli zastavili, pokusili se do těch necitlivých hovad a hrubiánů vcítit? Co na chvíli zkusit pochopit, jakými těžkostmi si v životě museli projít, aby se z nich takoví lidé stali? Nejsou to vlastně jen lidé, kteří ve skrytu duše netouží po ničem jiném, než je trochu lásky a lidského světla?

je velice snadné takové lidi odsuzovat a zavírat před nimi dveře ve snaze, že náš malý vnitřní svět zůstane nedotčen. Ale pokud to budeme dělat stále, vnější svět se nakonec probije dovnitř a všechno nám drahé nám zničí. Ale pokud si dodáme odvahu, dveře otevřeme a budeme se snažit tu temnotu, co je venku, prosvěcovat, pak se jednoho dne může stát, že už se nebude před čím schovávat...

:)

9 Miky Miky | Web | 9. července 2015 v 0:22 | Reagovat

Jo, napsala si to moc hezky a je mi jasné, co tím myslíš a naprosto ti rozumím. Jenom mi vždycky vrtalo hlavou, jak může někomu něco tak abstraktního, jako jsou lidi v něčem bránit. Prostě to nedává smysl, vždycky je to někdo konkrétní. Nebo to ani nemusí být někdo, stačí něco, nějaká konvence nebo tak, ale nikdy to prostě nemůžou být lidi. Řekla bych.

10 borec borec | 13. května 2017 v 20:54 | Reagovat

hipíku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama