Lyunin případ

14. července 2014 v 0:36 | Šíryen |  Iluze
Lyuna - mladá dívka z vesnice
Alleija - dcera Lyuny a Rihárse
Rihárs - elf, Lyuny zesnulý manžel
Odon - muž, padestník, z vesnice
Deborah - statný muž z vesnice
Hlas

Od chvíle, kdy se Lyuně narodila dcera, to byl už třetí sob. Všechna mrtvá zvířata vypadala, jako by zemřela žalem. Ztrápeně, strhaně a uštvaně. To všechno ona! Seslala na ně záhubu, byla prokletá!
Každý ví, že dítě se rodí v pláči a slzách matky. Šířilo se vesnicí, že tohle děcko bylo při porodu klidné a vůbec nezaplakalo. Doposud prý nevydalo byť jedinou hlásku. Vsadil by dům na to, že se narodilo mrtvé a nyní do sebe saje životy druhých. Zvířata byla zřejmě první na řadě. Tihle sobi,... a sousedovi chcípaly slepice. Kdo přijde další?

-Ta coura to děcko měla určitě s někým jiným! Její nebožtík manžel to už jistě věděl a teď se mstil celé vesnici! Byla prokletá! Od chvíle, co ji poprvé spatřil, to věděl!
Svižným krokem stoupal k Lyunině stavení. Pche, Lyunině! Nezasloužila si vlastnit dům.
Zaplevelená stezka kamenů byla již takřka bez sněhu. Už celý týden nemrzlo. Ba co víc, slunce mu nyní pálilo do zad tak, že být o pár let mladší, vyšel by si bez vesty a dával se mladým dívkám na odiv.
Zadýchaně vystoupal nahoru a rozhlížel se. Okolo příbytku pobíhalo několik slepic, u kůlu byla přivázaná koza a ve špalku vedle zela zaražená sekera; kolem spousta rozštípaných polen. Co má dělat? Vzít sekeru...? Uškrtit ji? Podle něj by měla hořet na hranici. Proslýchalo se, že Rihárse zabila ona. Elfové přeci měli být nesmrtelní! Sebevážnější zranění by jim nemělo v důsledku ublížit!
A pak ty hlasy! Pár lidí ve vesnici je už také slyšelo. Ten hlas bys stále s nimi a jemu samotnému se zdálo, že ho občas z dálky pozoruje... Lyuna ho musela svými vražednými čarami vyvolat a poštvat proti chrabrému elfovi, jinak to nejde. To mou dceru si měl Rihárs vzít!
"Není tam." Ozvalo se mu v hlavě, když upocenou rukou otevíral dveře domu.
Lžeš, já tam někoho cítím, pomyslel si starý muž a vešel dovnitř.
"Odone!" Vykřil šeptem vyděšeně Deborah, správný, statný chlap z vesnice, kdež starému muži málem uťal mečem hlavu. Odon v němém výkřiku jen vytřeštěně zíral a dával si jedna a jedna dohromady.

"Odone, omlouvám se, já,...vyslechni mě, já nechtěl!" Šeptal zajíkavě Deborah. "Mám doma ženu a dvě děti a já nechci čekat, až nás ta čarodějnice všechny zabije! Odone,..." "Buď zticha, Deborahu ! Proč myslíš, že jsem tady já?!"
Mladší muž na něj zaraženě pohlédl.
"Teď musíme pryč! Vezmi to přes les a schovej meč, já půjdu po cestě." Vyšli z domu a ještě než se jejich cesty rozdělily, ozval se Odon: " Svolej na večer zasedání vesnice! Tohle se musí vyřešit jednou pro vždy! Se západem slunce ať jsou všichni u levého útesu pod starým stromem!"

V půli kopce dolu spatřil u studny Lyunu s dítětem a vědry vody. "Hledal jste mě, pane Odone?" Byla jen jednou ze čtyř lidí ve vesnici, kterým nikdy nenabídl, aby mu přátelsky tykali. "Vlastně ano, Lyuno, něco bych Ti chtěl." Usmál se samolibě a vydal se jí vstříc.
 


Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 23. července 2014 v 23:37 | Reagovat

Jej to si písala ty? Ak áno musím ta pochváliť,píšeš nádherne:) wau

2 Amia Amia | Web | 1. srpna 2014 v 22:22 | Reagovat

Můžu jen tiše zírat a potěšeně pročítat znovu a zas?

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 19:02 | Reagovat

[1]: Áno, to jsem psala já=) Děkuji Ti

[2]: Bude mi potěšením =) Znovu a zas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama