Napíše mi? Aneb DNEŠNÍ SVĚT

3. února 2014 v 23:16 | Šíryen |  …, aneb Téma Týdne

Můj vlastní rozum, moje vlastní paměť mě jen sráží stále hlouběji. Už si vůbec nejsem jistá tím, kdo jsem. Jak nádherně mi bylo u něho v náručí, jak jsem byla sama sebou. Poprvé v životě jsem si přišla úplná. Byla jsem to já, našla jsem se v něm. A teď tu není. Jsem tu sama, ale já to nejsem. Jako by mé já skončilo s ním.

Usedla jsem k počítači a se slzami v očích se připojila na chat. Nebyl tam. Dostala jsem facku. I kdyby byl, nemohla bych mu napsat. Já ne. Musí napsat on. Myslím, že mu hrozně lezu do zadku a nejsem si jistá, jestli mu je to právě příjemné. Už tři dny jsme si nepsali. Znovu jsem se podívala na obrazovku. Opravdu tam nebyl. Sevřelo se mi srdce v hrudi.

Vyhledala jsem jeho jméno a z očí se mi začaly řinout vodopády slz. Musím ho vidět… tak hrozně ho potřebuji. Tak hrozně mi chybí…

Potřebovala jsem si něco píchnout…
Třeba bych mu mohla napsat na mobil? To není špatný nápad, ostatně jsme si už asi tři dny nenapsali ani slůvka. Proč ne? Nemůžu ho otravovat. Kdyby o to stál, napsal by sám! Třeba je zrovna teď s nějakou krásnou slečnou! V tuhle večerní hodinu přeci obvykle bývá na počítači… Třeba ji zrovna teď líbá, hladí, po krásném těle, šeptá ji, jak strašně ji miluje… Objala jsme si kolena a vnímala jen jeho tvář a podkres jeho klavírní písně, co mi poslal. Co ji má tak rád… V křečovitém výrazu plném bolesti jsem se zadívala na jeho fotku a impulzivně internetovou stránku vypnula. Co si tímhle dokazuji…? Nenávidím se. Nenávidím se za to, jak strašně jsem slabá. Nesnáším tuhle svou slabost.

Miluji ho. Zhroutila jsem se na zem. Na tu zem, po které chodil, na tu zem, na které jsme stáli, na které jsme se objímali…
Přála jsem si raději zemřít… když do našeho ohromného mrakodrapu nalétlo letadlo s výbušninami.

__________
Každá doba má své…

You pretend to what you say you feel
You pretend that you're something special
All your lies that you hide behind
I see right through you
See right through you
 


Komentáře

1 neweresth neweresth | Web | 3. února 2014 v 23:25 | Reagovat

Bere mi to dech. Je to smutný. Je mi úzko z té pociťované bolesti.

2 James James | Web | 5. února 2014 v 19:56 | Reagovat

V tom je ten problém. Oba lidi dycky čekaj než napíše ten druhej, protože se nechtěj vnucovat, a zároveň chtěj mít pocit že ten druhej o něj stojí.. common story. Přijde mi že tahle internetová komunikace všechno udělala leda horší..

3 Radka Radka | E-mail | Web | 5. února 2014 v 21:25 | Reagovat

Každá doba má své, ale cítit lásku v posledních minutách života je lepší než cítit smutek

4 Miriam M. Miriam M. | Web | 7. února 2014 v 10:09 | Reagovat

[2]: Naprosto souhlasím. Zkušenost mi ale říká, že udělat NĚCO je obvykle lepší, než neudělat nic. A... taky tolik všechno nerozmýšlet. Mně se začalo v milostném životě dařit až tehdy, kdy jsem přišla na to, jak alespoň na chvíli "vypnout" své analytické uvažování.

Každopádně krásně vystavěný text, chce se mi napsat, že rozumím, co se snažíš vyjádřit - a nemyslím to jen jako frázi.

5 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 22. února 2014 v 19:38 | Reagovat

[1]: Netruchli, díkybohu je to jen článek. Nyní už jen článek
[2]: Ano, s tím nelze, než souhlasit. Ale kdyby neměla o to větší výhody výhody, nepoužíváme ji
[3]: Nevím, zda v tomto případě byla větší ta láska, či smutek...
[4]: Děkuji. Rovněž to není jen fráze. Máš pravdu, alnalytickým myšlením je lepší neplýtvat, co se vztahů týče.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama