Vzhled? Aneb PSYCHOLOGIE =)

12. ledna 2014 v 18:37 | Šíryen |  …, aneb Téma Týdne

Za prvé je za potřebí tělo. Je neovlivnitelné s jakým se nerodíme, to jak si ho ale upravíme, je jen na nás. Když už jej mám a musím s ním až do konce života žít, je přirozené, že si jej chci přizpůsobit tak, abych se v něm cítila co nejpohodlněji a nejpříjemněji. Můj pohled na věc. Je mi ukradené, co si o mě kolemjdoucí myslí. Ale když už si úsudky utvářejí, tak proč je neučinit takovými, jaké by se mi hodily?

Toto téma mi ke mně samotné připadá jako nezvykle holčičí, neboť cosi, jako potěšení z hadrů, nákupů a líčidel jde naprosto mimo mě a s vrstevnicemi je nesdílím (nesnáším to). Přesto se ale líčím a oblečení dlouze vybírám. Že to nedává smysl? =)

Začalo to tak v osmé třídě. Tehdy mi došlo, díky mnou zaznamenanému ohromnému boomu rozličných subkultur, jak moc si jsou lidé ve stejném oblečení i po psychické stránce podobní. Poprvé jsem se "doopravdy" nalíčila, když ze sebe má nejlepší kamarádka začala tvořit "EMO" a já jí na protest chtěla dokázat, že i já jsem mnohem autentičtější "EMO", než ona. Oblékla jsem se komplet do černého a velmi, velmi výrazně se černě podmalovala oči. Reakce ve třídě mě překvapily. Jako by mezi ně přišel někdo zcela jiný, než já. Chovali se příměji, jako bych jim přišla dospělejší, než to nevinné dítko předtím. Na to, že z mé strany šlo o pouhou komedii, mě překvapilo, nakolik taková drobná změna zapůsobí na okolí.

Z mé nejlepší kamarádky se postupem času vyvinula metalistka a já se čím dál více, i díky svému zájmu o tuto hudbu, začala dostávat mezi dlouhovlasé kluky a dívky s výrazným líčením, černým oblečením, ověnčené řetězy a obklopené výše zmíněnou libou hudbou. Většina mých nejlepších přátel byla právě taková. Tito lidé byli zajímavější. Naopak Ti, kteří mi lezli na nervy, bývali oděni do křiklavého a třpytivého, poslouchali "vytucané" a "ukníkané" písničky s jedinou jednoduchou melodií, jejich rozhovory postrádaly byť i ten nejnižší smysl. O vyšším nemluvě.
Došlo mi, že vzhled má mnohem důležitější moc, než jsem si kdy myslela a rozhodla se to využít ve svůj prospěch.
Ano, zní to možná příliš materialisticky a povrchně. Každého, kdo to bude tvrdit, chápu. Ale upřímně, opravdu jste nikdy nepotkali někoho, kdo Vás už jen svým vzhledem odradil? Nebo přilákal?
Předmět mého hlavního zájmu je jiný, než "vzhled". Nicméně i on má svou moc.
Která se dá využít.

Pomalu, ale jistě, jsem se začala stylizovat do černé i já. Tak, abych ty "otravné" typy lidí na první pohled odradila a ukázala jim, že se se mnou skutečně nemají o čem bavit; naopak těm, co mi byli příjemní, dávala znát, že vyznávám podobné smýšlení. (Jistěže jde i o mé vystupování, ...o tom vím)
Z rozcuchaných vlasů jsem udělala přednost, své oči utopila v černé a zahalovala se právě do takových barev, které o mě mohly nejvíce vypovědět. Snaha vyjádřit to, co je uvnitř Vykřičet své pocity a názory v jediném pohledu. A přitom může jít stejným dílem o pouhou masku.
Ne, nehodlám se řadit k žádnému proudu, jakým jsou EMO, gothic, metal, skate, scene, disco, hippie, barbie,… Heh,… Hodlám tímto článkem jen obhájit, proč vypadám, jak vypadám; že na mnohé působím spíše tak, aby se mi vyhnuli.
Ne každému to jde do hlavy, ale je to účel. (Popravdě, se mi to i ne vždy podaří)
Nicméně,… ten, který se mě odváží oslovit, sám o sobě mnohé vypovídá. =)


Nejsem si jista, nakolik s tématem článek korespondoval...
 


Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 12. ledna 2014 v 19:28 | Reagovat

S mnohým z toho, co píšeš, souhlasím. Všichni do jisté míry soudíme druhé podle toho, jak vypadají - a přenést se přes první dojem nebývá snadné. Jen - není to dané i tím, že to, co máme na sobě, ovlivňuje naše vnímání sebe sama? Že náš vlastní názor na náš vzhled hodně souvisí s naším sebevědomím, s obrazem, který o sobě máme - a právě tímhle také působíme na druhé? Kdybych si odbarvila vlasy na blond a oblékla růžové šaty, brali by mě druzí jako roztomilou barbínu, když bych si sama připadala zoufale trapně? Ne že bych měla v úmyslu to zkoušet, to jen tak na okraj.
Každopádně moc pěkná fotka, což říkám i proto, že jsem také měla svoje "černé" období - a občas se do něj na chvíli vrátím, když mám náladu.
A s tím citátem od Reynka se naprosto ztotožňuju, díky za něj!

2 m. m. | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 21:02 | Reagovat

O tom je móda, nebo spíš pěstování image, nějakého "looku". Je to efektivní vyjádření názoru, okamžitě tak dáváš najevo nějaké své přesvědčení, a protože ti na něm záleží, je pro tebe důležité, aby ho lidé znali dřív, než se s tebou začnou bavit. Šetří to čas a ušetří tě to mnohých zklamání.

Pro mě bylo takové oblékání vždycky výrazem "Všichni mě serete, dejte mi pokoj, jsem nebezpečná a smutná" nebo tak něco. Vždycky mě rozčilovalo, když mě někdo přiřazoval k emařům, metalistům, gothům, punkerům nebo dokonce satanistům (předsudky dovedou být neuvěřitelně absurdní, pár lidí mě označilo za satanistu prostě proto, že jsem měla na krku pentagram - ale ten běžný, vůbec ne obrácený, a několik lidí se mě samozřejmě i ptalo, jestli jsem židovka nebo proč nosím Davidovu hvězdu... co k tomu dodat), protože jsem se necítila být ničím z toho. Bavil mě punk-rock, bavili mě Green Day a jejich začátky, bavil mě svět jejich mládí a jejich nesnadné začátky. Bavil mě jejich světonázor a pomáhali mi utvářet si během dospívání ten svůj.

Dnes už to nedělám, protože nejsem ráda tak výrazná a nebaví mě, jak snadno tě lidé na základě černě namalovaných očí odsoudí nebo jak se na tebe dívají. Svou černou raději nosím uvnitř sebe, tam jsem v tomhle směru pořád stejná, ale necítím už potřebu to dávat najevo svým vzhledem a navíc mě už po letech přestalo bavit stavit se ke světu tak negativně a černě. Svůj vzdor dávám raději najevo červenou barvou vlasů a svým jednáním a mluvou. Svými názory, které se po letech konečně nebojím formulovat a umím si za nimi stát i je kultivovat, když na to přijde. Dnes už mě nebaví popadnout jeden trend a stylizovat se celá do něj, jako dřív. Raději si vybírám z více trendů a životních filozofií a vytvářím si vlastní, kombinovanou image, kterou mi nikdo nevezme a na jejímž základě mě nikdo nemůže k ničemu přiřadit. Asi jsem vážně hipster, ale už mě nebaví se otevřeně řadit ke skupinám, k nimž se váže nějaká móda, a tudíž jsou z nich trendy. Raději se řadím ke skupinám na základě vnitřní filozofie, spirituálna, něčeho, co módou nevyjádříš.

3 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 23:50 | Reagovat

Můj věk a zkušenosti mě nutí s Tvou maskou nesouhlasit, ale respektovat. Nicméně můj názor znáš ;-)

4 Lapis Lapis | Web | 13. ledna 2014 v 7:30 | Reagovat

Ano, velmi dobře tě chápu. Něco podobného zažívám i já, akorát v tom smyslu, že chodím na uměleckou školu - většina lidí, co ji navštěvují mají podobné smýšlení jak já, a i oblečení vybíráme podle podobného vzorce. Samozřejmě to nejsou všichni, vlastně ve druháku a prváku bych s těží hledala člověka, který odpovídá vzorci vzhledu a chování "umělce". Především nás spojuje touha vymykat se, nebýt součástí stáda, nerespektujeme samozvané autority, ale vážíme si těch, kteří za to stojí. Posloucháme hudbu, kterou většina lidí nezná. Nezáleží nám na stylu, jde jen o pocit, o hudbu, nebo o nezaměnitelný hlas. Libujeme si v ujetých věcech a je pro nás "cool", co je pro většinu lidí trapné. Oblékáme se do několika vrstev oblečení, máme rádi barvy přírody - škály hnědé a zelené až po rudou. Nerespektujeme módní směry, i když tento rok nás dostihly ony. Připadám si teď na ulici jak tupá blbka, když vidím ty pipinky, co se řídí módními směry a mají na sobě méně ladící verzi mého oblečení. To, že já se tak oblékala i před lety, kdy nikoho něco takového nenapadlo a zírali na mě divně, nikdo neřeší. Jsem hodně introvertní člověk, ve společnosti lidí, které neznám, se nejsem schopná uvolnit a normálně hovořit. Trvá mi dlouho, než si jsem člověkem jistá na tolik, že jsem ochotná s ním sdílet názory. Jediná chvíle, kdy tohle neplatí je čas psaní. Když píšu, cítím se svobodně, líbí se mi fakt, že systematickým ťukáním do klávesnice vzniká slovo a ze slova věta. Je to jako s obrazem, jde vytvořit cokoli. :)

5 Amia Amia | Web | 2. února 2014 v 23:46 | Reagovat

Páni, až taká krásná ty jsi? A tak pěkně píšeš? :)

No nic. Líčení strašně nesnáším a řešení oblékání jakbysmet (kdy já byla naposledy v obchodě...? Jo, loni v lednu. Chtěla jsem nějaká nová (černá :) ) trička). Po těch letech odolávání jsem došla k závěru, že mi líčení stejně ani nesluší, tak co bych se s tím sr***?
Ale když mluvíš o těch reakcích okolí, skoro mě láká to někdy zkusit :)

6 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 4. února 2014 v 7:27 | Reagovat

[1]: S Tvým výrokem naprosto souhlasím, také jsem s tím operovala, jen to přímo nezmínila.
S tou růžovou to bylo opravdu výstižné, díky=)
(Proč si většina „růžových“ slečen trapně nepřipadá? =D)
[2]: „Šetří to čas a ušetří tě to mnohých zklamání“ -Věta na svém místě=)
Vlastně s tím i to zmiňované: „Všichni mě serete a jsem smutná“ také souvisí. Jeden z nejefektivnějších způsobů, jak odlákat lidi, na něž jsem dosud přišla. Kdo ví, třeba to i mě časem přejde =) Zatím chci být „odsuzována“, nicméně se ani já nehodlám řadit k jakékoli skupině, subkultuře
Problém s pentagramy je vlastně hodně úsměvný. Všichni lidé ho znají, dozajista vědí, že označuje výlučně jen satanistu a že je znakem zla! Heh…
Přeji Ti, ať jsi do budoucna spokojena, ať už se stylizuješ jakkoli
[3]: Znám=) Však byl z velké části ponukou k článku. Ačkoli jsem o tom chtěla napsat již dříve=) Tvé zkušenosti nepodceňuji. Jednou si o nich ráda poslechnu, abych měla šanci pochopit
[4]: Umělci jsou kategorií sami o sobě, to vím z vlastní zkušenosti, neboť se mezi nimi také čas od času pohybuji=)
Ono dostihnutí módou zase přejde…=)
Popsala bych se právě tak, že mimo psaní se nejsem schopna uvolnit=) Přesto, že je taková povaha občas spíše problém, vlastně to občas není na škodu.
[5]: Oh! Nyní sis mě zcela získala.
Že neřešíš nekupování? Opravdu nejsem jediná dívka, která to takto má? =D Prosíím, prosííím, že nakupování také nesnášíš? =D Je to nudné a otravné, rozčiluje mě to a krade čas. Kéž by staré věci vydržely a nebyly po čase opět potřeba nové…
Máš výhodu, alespoň se s tím líčením nemusíš sr**=) Zabírá to denodenně až příliš času (10 minut =D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama