O čem nejčastěji přemýšlím

30. prosince 2013 v 1:46 | Šíryen |  Asinihilismus
Jedná se o závěrečnou slohovou práci, kterou jsem sepsala v devátém ročníku základní školy. Mé postoje se doposud výrazně nezměnily...

__________
Na otázku, o čem nejčastěji přemýšlím, neodpovím, jelikož bych byla nazvána šílencem.

Před časem jsem našla jednu internetovou stránku, kterou jsem si hned po první větě zamilovala. Jako ukázku cituji reakci autora článku o umění pochopit text, na komentář jistého čtenáře:
"To proto, že sis z celého příspěvku vzal jen část závěrů a pominul jsi část předpokladů, kde bys našel větu odpovídající tomuto schématu a následně teze z věty odvozené a neodvoditelné. Ty sis vzal pouze tezi a říkáš, že ji odvodíš. Ale o to tu nejde, jde o to, že není odvoditelná z původní věty, o kterou šlo."
Spousta přátel ani nepochopilo, co že to autor vlastně píše. Jako by ani nepsal česky. Proč? Jeho přemýšlivost, ohledně běžných věcí a přemýšlivost těch, co stránky navštěvují, je obdivuhodná, ale proč, když nedělají nic kouzelného?

Přemýšlejí i ostatní dívky v mém věku tak, jako já? Přemýšlejí podobně, nebo by se našla dokonce nějaká taková, která přemýšlí přesně tak a o tomtéž, jako já?
Tyhle otázky mi velmi často vytanou na mysli. Dle mne jsou opodstatněné a mám si, proč je klást. Pár dívčích románů jsem četla a přemýšlení žádné z těch dívek mi nebylo blízké. Každý člověk je jiný, takže se není čemu divit, ale všechny z nich spojovala určitá jen těžko definovatelná vlastnost, která mě chybí. Všechny jejich myšlenky byly praktické a točily se okolo toho, jak by co mohly udělat, aby dospěly, k čemu chtěly, nebo aby to co nejvíce odpovídalo jejich, třeba podvědomému, záměru. Takhle já ale nefunguji.
Dnes, když jsem si dělala snídani (výjimečně), dala jsem si roztavit do rohlíku sýr a místo toho, abych myslela na jeho včasné vyndání, přemýšlela jsem o tom, co by mi to udělalo s rukou, kdybych ji nějakým způsobem měla v té mikrovlnce a jestli by to smrdělo, jako když se pálí organická hmota, nebo by se to jaksi hezky a chutně opeklo, jako maso, co se peče k obědu a proč, proč pečící se maso v troubě nesmrdí, zatímco ve filmech, když se pálili Židé, údajně smrděli velmi, a tak podobně. Takový rozdíl v tom snad není.
Je nepřiměřené, mít takovéto otázky? Proč a podle koho? Proč se mi zdá, že příbuzné otázky si ostatní nepokládají? Je hodně sobecké, si myslet, že nejsem normální? A jsem? Podle čeho se vlastně určuje, co je normální a co ne?


Nikdy nepochopím, jaký je rozdíl mezi šílenstvím a genialitou, když šílenství je pouze o něčí nepochopené tezi. Může být tak geniální, že ji nikdo nechápe, nebo postavená na pohnutém základě, který nemusí ostatní lidé ani zaznamenat, protože přemýšlejí podle jiného vzorce, než šílenec. Nemusí být pouze jeden způsob interpretace a myšlení.
Lidé přemýšlejí o podnětu z určitého pohledu, třeba seshora a myšlenku druhého, ten první chápe, byť má jiný obsah, než myšlenka jeho vlastní. Pak ale přijde šílenec a ten se na podnět, jako jediný na světě podívá zezdola, odkud myšlení obyčejných lidí nefunguje. Hlavou mu začnou míhat zcela logické a opodstatněné myšlenky, kteří ale ostatní nepochopí, protože jsou omezení svým postojem a pohledem. Nazvou ho šílencem.
Vím zcela jistě, že o tomhle mí "přátelé" nepřemýšlejí. Táži se tedy… Jsem normální?
Normální? Být, či nebýt? Toť otázka jest

Když se teď znovu vrátíme k úvodní větě, kterou celá takhle úvaha začala, snad pochopíte, že byste nepochopili.
Jak na svém blogu psala jedna moudrá paní: Myšlenky sice mění svět, ale jejich zdrojem je člověk!!!

I had opinions
That didn't matter
I had a brain
That felt like pancake better
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 14:43 | Reagovat

Tou úvahu jsem přečetla Adél a chvílemi byla vyděšená, chvílemi se smála. Jak jsme si podobné...
Uvažovat všemi směry, nikoli v mantinelech, je skvělý předpoklad nebýt ovcí ;-)

2 Anet Anet | Web | 1. ledna 2014 v 19:19 | Reagovat

Pečící se maso je většinou pouze nějaká svalovina, navíc je navoněné všelijakým kořením, kdežto v člověku jsou i nějaké plyny a další tekutiny, které mohou při hoření zapáchat. Ještě když je člověk prolezlý nemocemi či je jeho tělo napadeno parazity, mno, myslím, že příjemná vůně to nebude. Nejsem doktor ani žádný anatom, ale myslím, že nějak takto se to dá vysvětlit. Občas mě také napadají otázky, které raději nevyslovuju, protože by si lidé mysleli, že jsem spadla z višně. To, o co se člověk zajímá je čistě jeho věc, a pokud má potřebu to ventilovat, nemám s tím absolutní problém, zvědavost je přeci lidská:-)

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 0:18 | Reagovat

[1]: A přesto není možné stádo docela opustit... =)

[2]: Hezký postoj i Tvé vysvětlení má co do sebe=) Děkuji za podělení se o myšlenky.
Já se naučila ty otázky vyslovovat a byvit se nechápavými reakcemi druhých=) Přeji mnoho štěstí,...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama