Útlum a spánek

23. listopadu 2013 v 23:16 | Šíryen |  Asinihilismus
Myslím, že kdybych porovnala sebe samu v deváté třídě a nyní, ve třeťáku, mé někdejší já by mě intelektuálně o ohromný kus převýšilo. Sice to tehdy bylo více měně utápění se v jakési mnou zkonstruované, mnou vymezené a nejsem si jista, zda dokonce ne nalhané (ne, nebyla nalhaná. Vše z toho bylo opravdové. Velkolepé.) temnotě, ale mělo to jiskru. Byla jsem naživu, a to především proto, nakolik jsem se sama ve své hlavě vymezovala vůči všem ostatním, ať už by šlo o kohokoli. Přišlo mi, že mé myšlenky měly skutečnou hloubku, hloubavost, onu lyrickou poetičnost, která mě nesmírně uchvacuje, přímočarost a jasný ráz, ale hlavně smysl. Nehleďme na to, zda hodnotné byly, či nikoli, neboť důležité je, že já jsem to tak brala. Nestalo se, že bych měla prázdnou hlavu -stále jsem tvořila. Nemateriálně.

Nyní se cítím … necítím. Bez myšlenek; duto; prázdno; zatuchlé nic. Psát IQ test, myslím, že bych pohořela. Jako bych klesla někam mnohem hlouběji, než kam patřím, něčeho se vzdala, či dokonce rezignovala a ve svých očích padla na úroveň všech ostatních, to té pohltivší masy lidské hmoty.

Pomozte mi, já chci ven!

Zoufale žádám o pomoc a táži se, proč ráno vstanu, cítíc se, jako bych vůbec nešla spát, mrzutě strávím pár chvil v koupelně, poté naučeně dobíhám na vlak, usednu ke spolužačkám, kde ihned usnu s myšlenkami tak povrchními, až mě to děsí. Proč celý den odsedím ve škole bez jakéhokoli většího zaujetí, či vzruchu, pak vypnuta ve vlaku opět dojedu domu, usínaje přerovnám pár věcí, protože to tak dělám každý den, najím se, protože si myslím, že bych měla, napiji, protože mě rozbolí hlava, netečně prosedím pár hodin v pokoji, dělaje vůbec netuším co a večer trávíce u počítače říkajíc si po celou dobu jen, jak je mi nijak a jak se mi určitě opět nepodaří jít brzy spát. Den co den, stále znovu a znovu. Upadla jsem do jakési smyčky, či stereotypu, která stále nabírá na síle, ničí mou kreativitu, mě samotnou. Usmívám se jako idiot prostě proto, že to dělají ostatní a tupě hledím na něco, co mě absolutně nezajímá. Jak se tohle mohlo stát? Proč jsem to dopustila?
Žádné vyšší cíle, jakýkoli náznak duchovna v nedohlednu, s náplní z pěnového, žlutého a stářím prožraného molitanu.

Jsem strašlivě unavená a přitom se opravdu velmi snažím něco k šesti hodinám naspat. Dříve mi stačily i 4… Nyní bych dovedla prospat den a stejně bych byla nepoužitelná a zničená. Když mě ve výjimkách nikdo a nic nevzbudí… sama se probudím o půl 2 odpoledne. Večer jsem pak schopna opět usnout za pochodu… tak, jako vlastně celý den. Skutečně by mohl být celý ten můj útlum způsoben "akutním" nedostatkem spánku? Může to být důvodem, proč neudržím myšlenku a proč mě jakákoli intelektuální činnost převelice vyčerpává, načež se raději odebírám do úsporného, nenáročného režimu? Ano, jsem si jista, že je to jedna z hlavních příčin.
Proč se to tak výrazně zvrtlo? Ne najednou, ale postupně… Postupný a pozvolný útlum, který mě po drobných krůčcích a obtížích dovedl až k sepsání tohoto článku. Proč jsem nyní tolik unavená, a proč nic nevydržím?
Pomůžete mi?
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 21:46 | Reagovat

Chvílemi jsem přemýšlela, zda nepíšeš o mně. Prožívám něco hodně podobného. Ale jsou okamžiky, kdy se cítím lépe. Možná za to může železo, které si dopřávám denně. Ale není to jen tak, musí se konzumovat nejlépe po ránu a s vitamíny C a B12 + kyselinou listovou. Od té doby co si ho míchám se sirupem Ra-Vit, tuším, že z něho něco mám.
P.S. V anketě chybí možnost: nevím.

2 Malleus Malleus | E-mail | Web | 26. listopadu 2013 v 12:55 | Reagovat

Co se týče fysického stavu, nemohlo by to souviset s ročním obdobím?
Ohledně stavů psychických, na ty spánková deprivace mít vliv může, avšak z mého úhlu pohledu zdá se mi závažná ona smyčka, stereotyp o kterém píšeš. Vskutku to potlačuje kreativitu a z toho pak mohou plynout zhoršené stavy. Zkus se více soustředit a prožívat, prociťovat drobnosti, střípky - například - věnuješ se aktuálně kreslení, posloucháš hudbu, čteš?
Vyšší cíl ani duchovno dáno není, musíš si je pro sebe sama skládat ze střípků jako mozaiku.

3 Verunka T. Verunka T. | Web | 28. listopadu 2013 v 12:58 | Reagovat

Co takhle syndrom vyhoření? Pokud jsi dlouhodobě jela na doraz a nasapala čtyři hodiny denně, tak to tvoje tělo nakonec nevydrželo a potřebuje se teď trochu zregenerovat. Celkové utlumení je čas od času potřeba, jinak bys za chvíli vybuchla. Zkus toho naspat trochu víc. I těch šest hodin je málo. A nedělej nic náročného, ani fyzicky ani psychicky. S nedostatkem vitamínů nebo ročním obdobím to klidně může souviset. Prostě se to asi u tebe všechno sešlo a odrovnalo tě to. Odpočiň si, na nic netlač a až načerpáš novou sílu, bude líp ;-)

4 Kavalír Kavalír | 28. listopadu 2013 v 17:24 | Reagovat

Chce to pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, pořádně si protáhnout tělo a přijít na jiné myšlenky. Čím víc budeš spát, tím víc budeš unavaná.
Nějaké multivitamíny ve velkém nejez, tělo ti pak zlenivý ještě víc. Je potřeba je dodávat z přírodních zdrojů. Pěkně chroupat jablíčka. ;-)

5 Kavalír Kavalír | 28. listopadu 2013 v 17:29 | Reagovat

Nějak se to neokomentovalo, tak to zkusím ještě jednou...
Chce to pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, pořádně si protáhnout tělo a přijít na jiné myšlenky.
Čím víc budeš spát, tím víc budeš unavená.
Multivitamíny ve velkém nejez, tělo pak bude líné ještě víc. Chce to pěkně všechno pokud možno získávat z přírodních zdrojů.
Pěkně chropat jablíčka. :-)

6 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 17:23 | Reagovat

Radovat se z maličkostí ...

... z toho, že na obloze vidíš zářit Slunce,
... z mozaiky, kterou vykreslí mráz na okně,
... ze střípků rozhovoru, které zaslechneš na ulici a které Ti náhle ukážou směr nebo dodají malý střípek do mozaiky Života,
... z nesmělého zpěvu ptáčka na stromě,
... z chuti Tvého oblíbeného jídla,

... a taky z toho, že Ti byl dán dar tohle všechno vnímat ^^

Drž se :)

7 Amia Amia | Web | 30. listopadu 2013 v 12:47 | Reagovat

Ou... to znám. Tak dobře, až mě to děsí :O

Díkybohu pro mě jsem teď nahoře na vlně, ale tyhle stavy znám. Sama pro sebe jsem vykoumala, že musím vší silou odbourat to ,,nechce se mi". Nechce, jistě, ale čím déle ten stav trvá, tím hůře se z něj vyhrabává.
Takže zkoušet věci dělat jinak, napsat cokoli, i kdyby to byla ta největší sra//. Zkoušela jsem taky znova se podívat na oblíbený film, i když lepší je úplně nový z mé oblíbené sféry.
Hodně mi pomáhá najít si ,,intelektuálnější" čtení. Občas pomáhají časopisy jako Enigma, nebo zrovna teď čtu knihu Teorie nevzdělanosti - tu doporučuju :)
Ponořit se do něčeho, co mám ráda a vší silou se na to soustředit, nedovolit myšlenkám utéct do té netečnosti.

8 Amia Amia | Web | 30. listopadu 2013 v 12:49 | Reagovat

Ps: sport a úsměv (ne jen roztažení koutků úst, ale fakt se zasoustředit na to, aby se rozzářil celý obličej) jsou přirozené zdroje endorfinů.
Všichni víme, přesto odsouváme jako blábol, ale ono to fakt pomáhá :D

9 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 20:15 | Reagovat

[1]: Přeji Ti, aby se to co nejdříve zlepšilo. Takovéto stavy víc škodí, než prospívají. Pokud se jich takto aktivně snažíš zbavit, jistě to co nevidět vyjde=)
PS: Budu na to propříště myslet =P
[2]: S ročním obdobím může souviset i fysický, i psychický stav, řekla bych, ale nevím…, podzim je mé nejoblíbenější období.  
Kreslím a poslouchám hudbu, nicméně bezmyšlenkovitě. Ačkoli oproti chvílím, kdy byl vydán článek je to lepší. Opravdu by mě zajímala příčina. Tvými radami se řídím, děkuji za ně.
Otázkou zůstává, zda se mi mozaika zcela rozsypala, nebo jsem od ní jen vstala a znovu ji najdu.
[3]: Pojem je mi známý, ale přesná definice nee. Určitě si o tom něco najdu. I kdyby to neodpovídalo mě, třeba se tam bude psát něco užitečného. Spát se snažím, myslím, že nic jiného bych ani nezvládla (s trochou nadsázky=)) Tvé odůvodnění se zdá logické, rozumné. Děkuji Ti.
[4]: [5]: Z počátku jsem si to myslela také, ale pak začala usínat za pochodu.
Přírodní zdroje nade všechno, souhlasím
[6]: Nerouhat se=) Děkuji. Vynasnažím se
[7]: [8]: Tak mi občas přijde, že v určité míře jsme vlastně všichni maniodepresivní.
Budu se tedy i já snažit, do sebe nasávat chytrost druhých.
Úsměv pomáhá, to mohu potvrdit =) U sportu si tolik jistá nejsem, ale věřím tomu =D Děkuji Ti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama