Výměnný pobyt ve Francii (část 2.)

18. října 2013 v 22:24 | Šíryen |  Zážitky a „skutečnosti“
Pátek 11/10/2013
Vstala jsem v 7 hodin a po chvíli v koupelně sešla po schodech dolů do obýváku. Snídaně byla v 7:30 a v 7 45 jsme s Pierrem vycházeli ke škole. Povídali jsme si o tom, že mu na mobil stále píše nějaká slečna, kterou vůbec nezná. Prý to trvá už asi týden a ona mu stále a stále píše o svých problémech. Nařkla jsem ho, že se mu líbí, si s ní psát, neboť jinak by s konverzací přestal, což začal zakecávat tím, že nechce, aby byla smutná… =)
V 8 jsme se rozešli. Pierre a Francouzi šli do školy, zatímco my Češi měli jiný program. Čekal nás hrad Koenigsbourg(doposud nikdy jsem neviděla tak překrásná view, jako právě tam; doposud nikdy jsem neviděla tak nádherný hrad) a muzeum knih Sélestat(doposud nikdy jsem nedržela v ruce papyrus). Naši průvodci měli za úkol mluvit snazší francouzštinou a pomali, aby měli zdatnější čeští studenti šanci rozumět + nám vše překládala naše učitelka. Krásné.
Výhled z hradu
Sélestat

Po škole si mě Pierre v 17:00 vyzvedl a šli jsme do hospody. Chvíli jsme tam seděli a on se ptal, co si dám. Jaké byly možnosti? Martini, Whiskey, pivo… poručila jsem si pivo. Mají ho ve třetinkách a stojí 2 eura. Tedy jsem se zeptala, kolik stojí krabička cigaret. Prý 7 euro. Když jsem prozradila, kolik stojí v mé zemi, nechal se Pierre slyšet, že až přijede do Česka, vyhradí si alespoň dva kufry na nákup cigaret. Jeden pro sebe, druhý pro J. B.
O chvíli přišli 2 jeho přátelé. S jedním z nich, co se jmenuje Jean Baptiste (že to byla nějaká osobnost?) jsme byli předchozí den na judu a ten druhý …má prý velmi bohatého tatínka, po kterém zdědí zaměstnání. Když jsem se ptala, proč neustále chodí v obleku, má nonstop košili a kravatu, bylo mi odvěceno, že velmi rád utrácí a dává to rád znát.
Skvěle se s nimi povídalo a velmi dobře se s nimi hrál kulečník. J. B. se mi přiznal, že je to pro něj poprvé, co mimo školu mluví anglicky.

Po kulečníku jsme byli chvíli doma a pak jeli pro jeho kamaráda s o rok mladší korespondentkou Češkou- Karolínou. Naším cílem byla sportovní lukostřelba.
Zprvu nic moc, ale po chvíli jsem se trefovala víceméně konstantně kolem středu=)
Bylo to dost těžké na nátah. Velmi těžké. Ale skvělé. Kája byla už po půl hodině otrávená a přiznala se mi, že by mnohem raději nakupovala a dělala "holčičí věci". Já ale byla nadšena.
Když mi po nějaké době začalo modře kvést předloktí, ptala jsem se, co dělám špatně. Vysvětlili mi, že levou, tj. napjatou ruku natáčím trochu víc kloubem k tětivě, právě proto, že jak je to pro mě natolik těžké na nátah (nevím, kolik kilo), jinak by se mi ruka podlomila. Byly mi navrženy chrániče, které tam pro případy, jako jsem já, vedou. Zprvu jsem je odmítla a říkala si, že takto se vytrestám a naučím se, tak tu ruku dávat dobře; nicméně po další hodině se to bez nich již zvládnout nedalo.

Sobota 12/10/2013
Po ránu, které proběhlo přesně tak, jako to minulé (Pierre mají školu i v sobotu), jsme jeli na Lichtenburg, což je nedaleká pevnost, která mi svým vzezřením nejprve evokovala Josefov, chvíli poté Edoras.
"Víš, jak se právě teď cítím?" Ptala se má spřízněná duše hledící z hradeb.
"Ano. Jako Eowyn."
Nutno říci, že co se výkladu týče, pozor jsem příliš nedávala. Vlastně jsme se s Adamem a Filipem vytratili a objevovali hrad na vlastní pěst, aniž by o nás někdo věděl. Párkrát jsme vůbec netušili, do jaké temné kobky že jsme to došli a párkrát vylezli na vysokou stěnu, což by nám za normálních okolností - i co se bezpečnosti týče- neprošlo.
Já na opevnění.

Ještě než jsem odjela, mi ráno Pierre o Lichtenburgu vyprávěl.
Alsasané zdá se, historii příliš neznají, nezajímají se o ni. Dokonale ale ovládají tu alsaskou a jsou na ni hrdí. Znají pány, kteří zde vládli, jejich sídla,… což bych já, co se týče mého města, vůbec nevěděla. Nicméně zase mám na rozdíl od nich ponětí, že se kdysi odehrála nějaká bitva Tří císařů. Zdá se to divné-sama jsem si myslela, že pro Francouze tohle bude důležitá událost, ale tohle oni netuší.

Pierre je jiný, než všichni ostatní korespondenti, to zaprvé. Jde to ulici a s každým se zdraví, každého zná, každého obejme a prohodí pár slov. Je bezprostřední, v konverzaci si pomáhá citoslovcim, napodobuje zvuky např. aut, trhání papíru….
ostatní korespondenti se o nic nezajímají a jdou, jako by neexistoval nikdo jiní, než oni sami. Nevšímavě, sebestředně, bez zájmu.
Jsou to dva extrémy, ale nic mezi tím.

Vrátili jsme se v poledne. Po obědě jsme s Pirrem, jeho spolužákem Leem a mým spolužákem Adamem (korespondentem Lea) jeli kamsi. Daleko. Prvně jsme hráli bowling, myslím, že jsem byla třetí. Poté Laser Quest. (Huiiiiiiiiiiiiiiiii)
Bylo to super, super, super, ale totálně jsem to projela! Když jsme se vrátili zpátky, všichni 4 jsme trávili čas u Pierra v pokoji, povídali si a koukali na jednoho šíleného fr. vlogera. Už nevím, jak se to stalo, ale právě díky tomuto videu (viz níže), jsem za hlasitého chlámání vyslovila něco ve smyslu: "In the night I will come to your room and I'll give you a make up!" "No! I will probably…" "Kill me?" "Yeah, I will probably kill you! I do not know! Do not you want to be dead, do you?"
Rozumět jazyku nemusíte. Stačí to shlédnout až do konce

Po večeři, jsem šla do koupelny a půjčit si fén -Pierre mi ukázal, jak se ovládá. " How much time do you need at the bathroom?" "More than half hour. You do not know my hair…" "OK, later, -come to my room." Velice divné, ale jak si přál, jsem učinila. Umyla jsem se a šla za ním do pokoje. Když se začal převlékat do hezkého oblečení a spatřil můj nechápavý výraz, optal se: "Don't you know, we are going to the pub, now?" - "No, I really did not know."

Hrál se biliár, pilo pivo, povídalo se s Pierrovými kamarády. Tento den jsem také poprvé poznala jeho staršího bratra Martina(Stejně starého, jako jsem já). Je to magor! Anglicky neumí ani slovo a nejde mi do hlavy, že mu nerozumím proto, že mluví straaaaaaaaaaašlivě rychle! Z toho důvodu na mě mluvil španělsky!!! O moc lepší. Mluvil, mluvil, a já se smála a smála, říkajíc mu, že nechápu ani slovo z toho, co říká. Idylka.
Se svým korespondentem Joffreym se sem dostavil i Čech, jirka.
Pierrův bratr, šťasten, že má další oběť, opět mluvil a mluvil, á se smála, že nerozumím… ale Jirka kýval, že chápe. Když jsem se ho zeptala, jestli tomu Francouzovi vskutku rozumí, usmál se a odvětil, že ani slovo.
O chvíli se hospodou nesl výbuch smíchu-> Pierre mi vysvětlil, že jeho bratr o ničem nemluví a z úst mu vycházejí jen náhodná slova, jež ho právě napadnou a nedávají smysl; přičemž se baví tím, že Jirka kývá, jak všemu rozumí. Ten idiot si z nás dělal celou dobu legraci!!! =D
"Je ne sais pas, qu'est-ce que tu dis. Rien! Mais Tu est sympathique!"

 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 20. října 2013 v 21:42 | Reagovat

Příjemné čtení. Jsem ráda, že sis to užila :-)

2 Michal Ernat Michal Ernat | Web | 21. října 2013 v 9:35 | Reagovat

Velmi pěkné a zajímavé čtení. Skoro takový pobyt závidím.;)

3 Ježurka Ježurka | Web | 21. října 2013 v 14:47 | Reagovat

Určitě načerpáš hodně na takovém krásném pobytu, i si to užiješ a pobavíš se. Skvělé!

4 Amia Amia | Web | 1. listopadu 2013 v 1:11 | Reagovat

Vycházet v 7:45 ke škole, to je nádhera. Ovšem ten fakt, že ji nemáme v sobotu, mi bohatě vynahradí dřívější vstávání a fakt bych neměnila.
Stále závidím formu pobytu, musí to být super. A rozhodně si to nemyslím kvůli možnosti procvičení jazyka.  :D
(Kouření je zatím jediný mráček na Pierrově čelíčku, alespoň co se mě týče)

Taky mám novinku, která mě osobně docela bavila, ale ty mě možná zabiješ. alespoň podle toho, jak se vyjadřují ostatní :)
Jestli ještě nevíš, co je ,,Liebster Blog Award", tím lépe pro mě. A v duchu předcházejících, případné vražedné sklony si vyřiď se Siwou :D
Víc o tom, do čeho jsem tě zatáhla, je na mém blogu.

5 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 20:43 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že Tě těší, že jsem ráda... =) Děkuji
[2]: Nechci, aby to znělo ošklivě, ale... sama sobě bych záviděla=) Skutečně to stálo zato. Díky
[3]: Přesně tak=) Snad jsem splnila všechny zmíněné body. Děkuji=)
[4]: Také si říkám =D Sama vstávám o 2 hodiny dříve (zajímalo by mě, jak to přežije on, až přijede). Za sobotu to vskutku nestojí.
Kouření by mi také vadilo ale... k němu to tak nějak zvláštně patřilo, že jsem to kupodivu ani moc nevnímala.
Jaká je Tobě známá forma pobytu?=)

Nezabiji, myslím, že to bude příjemné zpestření=) Jsi první, kdo mě o existenci něčeho takového informuje; dosud jsem neznala a ráda se zúčastním.
Závěrem soudím, že Ty, ani Siwa nezemřete dnes a nebude to mou rukou =P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama