Výměnný pobyt ve Francii (část 1.)

17. října 2013 v 23:04 | Šíryen |  Zážitky a „skutečnosti“
Středa 9/10/13
Do školy jsem nešla. Balila jsem si věci, koupelnovala se do zásoby a ve 22:00 byla i se zavazadly připravena u gymnázia. O půl hodiny později se všichni přítomní žáci se dvěma mladými učitelkami a dvěma řidiči rozjeli vstříc Francii.
- :-) ze tam na me nezapomenes?
- Nebude chvíle, kdy v myšlenkách nebudeš se mnou. Nezapomenu

Čtvrtek 10/10/13
00:50; projeli jsme městem Nýřany
Míjíme ukazatel (chiiiiiiiiii, ukazatel…) na Holostřevy. Sakra, co je to za místo? =D
02:10; Rozvadov, hranice
Od 8:00 vídáme ukazatele navádějící nás na místo. Autobusem znějí výkřiky typu: "Otočte autobus!!! Mně už to úplně stačilo!!!"
8:30 Jsme dovršili našeho cíle. Městečko Bouxwillerv Alsasku.
Po uvítání ředitelem, pořadateli výměnného pobytu a předání jim dárku (balením Humpoleckých piv-Bernardů) jsme byli prováděni po škole- nejstarším lyceu oblasti fungujícím ve zdejším zámku.

V 9 40, Potkala jsem Pierra, svého korespondenta ve školním parku. Přivítal mě typickými polibky na tváře a odvedl si mě s sebou na hodinu. Science de la Vie et Terre. Po 90 minutách tohoto odporného předmětu plného výpočtů a molekulování s jednou z nejpřísnějších učitelek, co jsem kdy zažila (jejich třídní), nás čekala hodina volna v místním parku.
Nyní jsme šli na angličtinu, která byla velmi oddechová a snadná.
Starší lidé umí Alsasky, jinak se tu hovoří jen a pouze francouzsky. Jediný můj korespondent AJ velmi dobře ovládal. Prý proto, že hraje PC hry a ty na něj mluví právě takto. (I tak mi trvalo alespoň půl hodiny, si na jeho akcent zvyknout, neboť zde všichni vyslovuji ang. slovíčka francouzsky. Navíc nemají H) Jinak nikdo. (Oni se učí, ale jsou na úrovni třeťačku. Proč? Protože vše je ve francouzštině. Jediný anglický nápis, nic takového tu není. V obchodech, na internetu… ani anglickou hudbu příliš neposlouchají. Nikde nic. Tak proč by se AJ měli učit? Navíc pokud z AJ chtějí maturovat, pak jen a pouze písemně.)
Zatímco se ostatní SNAŽILI učit a "dávali pozor" (nedávali), my s Pierrem jsme dělali blbosti. Já mu ukázala plyšovou opičku Julii, která se mnou cestovala, česko-francouzský slovníček a povídala si s ním. Tato vyučovací hodina trvala jen 60 minut. Po ní jsme šli na oběd. Vzhledem k tomu, že Pierre bydlel 5 minut pěšky od školy, nechodil do školní kantýny. Měla jsem tedy, jako první z nás Čechů vůbec, šanci poznat jeho dům a rodinu.

Maminka Agnes je hubená takovým tím upracovaným udřeným způsobem, -je malá, drobná, má černé dlouhé kudrnaté vlasy v culíku, milý obličej. Je to taková ta paní, u níž víte, že už má něco za sebou, ale je strašně, strašně hodná.
Jejich dům mi připomínal staré domy zde u nás. Takové ty prababičkovské, plné dřevěných komod a starého vybavení. Až na to, že byl nový a neměl dva metry široké stěny.

Ve 14:00 jsme se sešli s Čechy na náměstí. Naši korespondenti pokračovali ve vyučování a my šli na prohlídku nádherného města a muzea. V 5 hodin si nás pak brali i se všemi bágly domů. Prvně jsem si ho nesla sama, ale nakonec ho táhl Pierre. "Loni, kždyž jsem byl na výměnném pobytu v Německu, jsem si s sebou vezl jen tenhle malý batůžek." Pral se s mým těžkým loďákem.
Bouxwillerské náměstí. V pozadá Lyceum, vpravo muzeum.

Doma jsem se seznámila s tatínkem Alanem (ředitelem jedné nedaleké školy), bratrem Mathieuem (cca 5. Třída) a Jeanem (cca 21 let).
Maminka se se mnou velice snažila komunikovat, mluvila pomalu a pomáhala si rukama i nohama. Tatínek mluvil tak nádherně, že jsem mu místy dokonce i rozuměla a Mathieu na mě spíše jen vyděšeně koukal. Jean jen občas prohodil nějaké anglické slůvko, neboť angličtinu příliš neovládal a Pierre was my translator. Idylka=)

Večer mi bylo navrženo jít s Pierrem na judo. Mohla jsem být doma, jen se dívat, nebo se aktivně účastnit. (Huiiiiiiiiiiiiiiii)Tedy jsem zvolila poslední možnost.
Šli jsme nějakou temnou uličkou a vlezli do ponurého opuštěného domu (doupěte). Šli jsme chodbou, kde poblikávalo a bzučelo světlo, když jsme došli k poničeným dveřím s nápisem judo. Nádherná tělocvična do toho domu jako by nepatřila. Půjčila jsem si kimono a snažila se dělat přesně to, co ostatních cca 20 účastníků. Bylo to šílené a trvalo to 3 hodiny!!!
První hodinu byla rozcvička -tak strašně náročná!!! Běhali jsme dokola, když tleskli, běhalo se po boku, nebo se dělaly kotrmelce,… Vzhledem k tomu, že jsme bděla už asi 40 hodin nonstop (v autobuse jsem nespala a navíc za sebou měla psychicky náročný den, kdy jsem žila s myšlenkou, že jedu na výměnný pobyt), po té hodině jsem si sedla a jen se dívala. Jaká škoda, že jsem s sebou neměla skicák!
Začali spolu bojovat, jeden druhého si házeli přes rameno na zem, nějaká slečna o podlahu dokonce třískala s obrovským černochem,… úžasné! Nakonec půl hodiny rozcvička. Mimo to - poprvé jsem viděla udělat kluka rozštěp.

Nádherné, nádherné, nádherné!!! Zážitek na celý život.

"Hear this
With this music, you can do WHAT YOU WANT
WORLD IS YOURS"
By Pierre to me...
 


Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 18. října 2013 v 17:48 | Reagovat

Já bych taky chtěla na výmenný pobyt!

A Two steps je boží ♥♥♥

2 Amia Amia | Web | 31. října 2013 v 0:51 | Reagovat

Tak takhle taky můžou vypadat výměnné pobyty? Hej, proč to nebylo i u nás?! :D

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 20:29 | Reagovat

[1]: Vřele doporučuji=) Ale varuji, že to vše závisí jen na konkrétním korespondentovi, kterého dostaneš
Souhlas! Je boží=)
[2]: Špatné zkušenosti? =P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama