První rok mého blogu

27. září 2013 v 23:47 | Šíryen |  O...

27. září. 2012 jsem si založila blog. Je tomu pár dnů, co jsem si říkala, že by měl mít roční výročí. Nejen "on", ale i já. Neboť já jsem Tento blog.

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, proč se tomu stalo, že existuji na doméně blog.cz a nyní uznávám, že bylo dobře počkat, než budu schopna si odpovědět. Důvod se mi odkrýval jen pomalu a ani nyní si nejsem jista tím, že jej správně vyjádřím.

9. 4. 2012 Datum, kdy jsem o tom poprvé přemýšlela. Ponukou mi byla odpověď na e-mail, který jsem adresovala Temnářce, a žádala ji v něm o radu. Šlo o otázky ohledně "touhy po realizaci sebe sama". (Zní to vznosně, že?)
Tehdy jsem měla svých pár oblíbených blogů a k jejich autorům do jisté míry vzhlížela jako k silným osobnostem, které se snaží dokázat, co jen je v jejich silách. Nyní jsem měla přemýšlet, zda bych se k nim nepřidala? To v žádném případě. Taková malá holka, jako já, by se do ničeho tak velkého pouštět neměla. Nejsem ani z poloviny, jako oni, neměla bych se cpát, kde pro mě není místa; nemám na to.
Myšlenka, že je to uskutečnitelné, mi v hlavě ale zůstala.

Pak to bylo z týdne na týden.
Ten blog si založím. Ano. Zítra. Ne, zítra ne. Pozítří. Dnes? Ani nápad. Co dnes? Zítra. Sakra, kurva, co jsem to udělala? Co si sakra myslím?! Do hajzlu, založila jsem si blog…! A všechno je pěkně v pr…
Ihned jsem jej chtěla smazat. Vůbec jsem nevěděla, co je to, jak se to ovládá, jak to má vypadat a o čem to má být. Jen jsem odebírala články svých pár oblíbených blogerů. Myslela jsem, že se zbořil svět a já udělala něco šíleného, nemístného, co je určitě spatně a bude to hrozně vadit, ačkoli v prvním koutku duše mi byl jakýkoli názor ukradený a v druhém jsem byla snad i trochu hrdá, že jsem to dokázala. Když už blog existuje, zveřejním svůj první článek. Pitomou hříčku slov.

Tehdy jsem nastoupila do druhého ročníku střední školy, nedovedla se srovnat se svou třídou (nemám ji ráda dodnes, ale co se dá dělat), žila jen ze vzpomínek na základní školu a myšlenek, na své čtyři nejbližší. Po roce se mi tehdy vrátily mé šílené myšlenky, nálady a stavy beznaděje, přičemž jsem byla rozhodnuta, si je ponechat. S návaly úzkosti a vzteku vůči sobě samé jsem hleděla den co den do blba a činila si příkoří. Velmi těžké, přiznat si, že to dělám cíleně.

"V tuto chvíli nad tou propastí vysím a držím se rukou těch pro mě nejdůležitějších lidí vůbec. Podpírají mě. Podporují mě.
Otázkou je, zda chci být podpírána. A úplně jinou otázkou zase, zda o to stojím.
Stojím o jejich pomoc, nechci, aby se na mě vykašlali a přesto tak docela nedovedu zodpovědět, jestli se vlastně nehodlám podívat, co leží na dně propasti. Jestli se mi chvíle strávené v té tmě a chladném tichu nelíbí. Proč jinak bych je vyhledávala?"

Potřebovala jsem to ze sebe všechno dostat a začalo mi docházet, že pokud vše neodfiltruji, nebo alespoň nebudu mít ten pocit, vše to ve mně praskne a nadělá mi z hlavy kaši. O tom byl primárně můj blog. Vypovídat se, zkompletovat své myšlenky, ujasnit si je, a snad se tak i posunout kupředu.
Nevedlo se; psala jsem pouze na témata týdne a nedokázala překousnout, že bych se měla ukázat i někomu jinému, než papíru. Až o dost později, jsem začala psát články o tom, co mě ty chvíle tížilo; ještě později, zveřejňovat svou tvorbu.

Je k dnešku vše lepší? Asi ano. Problémem zůstává, že nechci, aby to bylo lepší, protože mě baví balancovat na oné pomyslné hraně příčetnosti. Začalo mi brutálně nezáležet na názorech ostatních; lépe, než kdy dříve, jsem se naučila umění lhostejnosti; nevadí mi, když mi někdo neporozumí, snad se tím nyní i bavím. Společně s tímto, jsem dospěla k poznání toho, jak strašlivě se zde nudím. Pojem nihilismus se mi stal sympatickým.
Přesto VĚŘÍM.

Co už=)
Tento blog jsem já. Vy, jež jej čtete, vězte, že mě znáte mnohem lépe, než Ti, které potkávám třeba denně.
Šťastné narozeniny…

Wack fol'a day diddle dee dye doe
Je le len 'o je le la le len 'o
Fiddle daddle day diddle dee dye doe
Ho ri f dhe ra hur
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 28. září 2013 v 14:47 | Reagovat

Také už začínám rekapitulovat, protože se blíží mé roční výročí. I když mám teď období, kdy mě blog moc nebaví, jsem vděčná za lidi, co jsem jeho  prostřednictvím poznala. Včetně Tebe.
Šťastné narozeniny :-)

2 Malleus Malleus | E-mail | Web | 29. září 2013 v 15:05 | Reagovat

Blahopřeji, že si dokázala s blogem vytrvat. Vskutku je myslím nejdůležitější to, co shrnuješ před koncem. Vše, co píšeš, slouží primárně k tvojí vlastní sebereflexi. Psané vyjádření je vskutku filtrace, proces vyjasnění a formulace myšlenek. Člověku to pomůže alespoň určitým způsobem udílet řád ve všem tom okolním i vnitřním chaosu.

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 16. října 2013 v 12:03 | Reagovat

Rok je už celkem dlouhá doba. Jsem rád, že jsem tvůj blog našel, dokážeš psát hodně inspirativní texty. :)
Nehledě na to, že takovéhle psaní je nejlepší lék na všechny bolístky duše ... a jednou, jednou můžeme při tom psaní zjistit, že je těch bolístek zase o trochu míň. Přeju, ať ti nálada na psaní vydrží i dál. :)

4 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 27. října 2013 v 1:23 | Reagovat

Děkuji Vám, těší mne.

[1]: Tuším=) Tuhle se mi podařilo najít svůj první komentář u Tebe. Abych věděla, který že to byl den, co jsem na Tebe poprvé narazila…=)
[2]: Vystihl jsi to zde lépe, než já v celém svém obsáhlém článku=)
[3]: Potěšení je na mé straně, že jsem já našla ten Tvůj=) Zřejmě jsme si inspirativními navzájem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama