Zážitky od psycholožky

18. srpna 2013 v 14:21 | Šíryen |  Asinihilismus

Stalo se toho tolik… A víceméně pouze nepatrný zlomek ze všeho dění byl příjemný.
Jednoho dne jsem měla jít na sedimentaci. Antibiotika neupřednostňuji, ba naopak, ale spálový bacil bych bez nich jen tak snadno nezvládla.

Byla jsem šikovná, vše šlo podle plánu, ale nakonec se doktorce přeci jen něco nezdálo. Dodnes jsem nepochopila, co. Donutila mě, jí ukázat ruce. Přesto, že mě to vytočilo, že se mi v ten okamžik zhroutil svět a že jsem si přišla tak nesmírně zrazená, beru, že se nažila být milá a pozorná. Babičku, která byla v mém doprovodu, ještě předtím poslala na chodbu a začala vyprávět pohádku o tom, jak to není správné a už vůbec ne "normální". Ve výsledku mi oznámila, že to celé může zůstat jen mezi námi, pokud jí donesu potvrzení, že jsem šla na sezení k psycholožce.

Následně jsem asi týden nemluvila s matkou, neboť jí okamžitě po té, co jsme se rozloučily, volala babička, že prý mám celé pořezané ruce a kdesi cosi. Jakmile se mě doma, s prapodivně tragickým, smrtelným výrazem, začala ptát na hlouposti a přikazovat, abych jí ty ruce ukázala, poprvé v životě jsem proti ní použila její vlastní zbraň a přestala s ní komunikovat. Nelituji toho.

Před první návštěvou psychologické ordinace jsem měla strach především z toho, že na tu ženu budu zlá, neboť leckdy jednám velmi přímě. Před nějakým časem jsem si totiž sama od sebe pohrávala s myšlenkou tam jít. Jen ze zájmu. Zjistit, co by říkala na to, co jí povím. Je ale úplně něco jiného, když vás tam bez okolků naženou.
Pověděla jsem jí celý svůj příběh. Od dob, kdy jsem u ní byla poprvé, to mi byly 4 roky až doposud. Bylo velice zajímavé poslouchat samu sebe, jak v časové posloupnosti vyprávím celý svůj život. Ačkoli na některé chvíle často vzpomínáte a občas se vám v hlavě vyskytne nějaký odkaz na doby dávno minulé, nikdy si nepromítnete víceméně vskutku celý svůj život.
Pokud jste jako já.

Zaujal mě především moment, kdy se mě zeptala, zda jsem už měla pubertu. "Ano. " "Normální průběh?" "Měla jsem ji, jen bez všeho toho ječení, chechtání, předvádění a poskakování kolem. Spíše se nesla v duchu složitých myšlenkových pochodů a neporozumění kdákajícím spolužačkám." "Z psychologického hlediska je pro člověka mnohem lepší její bouřlivý průběh. Dá se říci, že čím více chichotání, blbnutí a skopičin, tím lépe."
Dále pak, když mi na konci sezení dala knihu plnou barevných čtverců a já z každé stránky měla vybrat tu, která nejvíce vystihuje mou náladu, mou osobu, která je mi nesympatická, která je nejhezčí, která následuje… O psychologii barev se zajímám, a tedy vím, co to znamená, co si o tom může myslet a co to o mě vypovídá. "Jste mrzutá." Podívala se na mě. "A nemáte to na sobě ráda."
Touhle větou si mě získala. Velice dobře vystižené a podané.

Na druhém sezení jsem jí ukazovala své kresby. Až jsem se divila, kolik mnoho jsem jich s sebou vzala. Měla jsem o dost příjemnější náladu. Probíraly jsme, proč mi bývá při jistých emočně náročných situacích špatně. Zajímavým postřehem bylo, že se ve mně prý pere snílek a rozumná bytost. Pche, pche, ts. Snít snad není rozumné? Proč by mělo jít o rozpor? Já tam totiž žádný nevidím a vidět nehodlám.
Dělala jsem IQ test, který dopadl velmi, velmi dobře a rodičům mám prý poděkovat za skvělé geny. Dále jsem vyplňovala papíry, jak se ke mně chová matka s otcem
"Myslím si, že mě matka vlastně nenávidí" ano/možná/ne
Ó jak duchaplné…

Sezení se konalo tak pět, či šest. Bylo to zajímavé, zhodnotila bych následujícně; ta paní byla skvělým oponentem v diskuzi. Opravdu skvělým. Snad je to tím, že nikomu jsem o svých představách, vyjímaje snad blogu a pár lidí, které osobně vlastně ani neznám, neřekla tolik. Bylo zcela novou zkušeností, své vize transformovat do vět, které jsem "vyslovila". Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila. Bylo nádherné, oponovat jí v diskuzi a zaplňovat trhliny, které v mém proslovu našla, neboť takto se na má slova nikdy nikdo nedíval. Navíc bylo opojné se občas dívat na to, jak má slova zpracovává, je jimi šokována, nebo si mne spánky vzhledem k tomu, jak jí to přijde absurdní. Víceméně jediné, čeho dosáhla, bylo, že mě pouze utvrdila v mých představách a pomohla je zdokonalit. Pomohla mi, si ujasnit, že mé myšlenky nemají žádnou větší chybu a jsou takřka neprůstřelné. Přesto jsem jí toho tolik neřekla,… neboť mě to mohlo ohrozit a v rukou psycholožky se mi stát nebezpečným. Došla jsem k tomu, že psychologovi, jako takovému nemám co říct, neboť jeho prací je pomoci. A já nevím o ničem, v čem bych od něj chtěla pomoci, či poradit.

*sepsáno 10. 2. 2013 ve 2:14 hodin.

No one ever said that life was fair, and I'm not saying that it should be...
I don't want your pity.
I hate your pity!
...I watched you steal my thoughts and had to see you smile
...You took them all!...
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 21:20 | Reagovat

Pomáhat inteligentním lidem je pro odborníka složité.
Doufám, že se jí Tvé kresby líbily ;-)

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 18. srpna 2013 v 23:44 | Reagovat

drz se :-)

3 Verunka T. Verunka T. | Web | 22. srpna 2013 v 19:44 | Reagovat

I návštěvy psychologa můžou být někdy příjemné. Člověk potřebuje občas i pohled někoho nezaujatého, komu by si mohl vylít duši

4 pavel pavel | Web | 24. srpna 2013 v 23:53 | Reagovat

A k jakému výsledku nakonec došla ona, pokud ti něco sdělila? Sebezraňování naznačuje, že bys mohla trpět depresemi, ale tady spíš záleží najít tu příčinu.

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 0:20 | Reagovat

S tou pubertou a kdákáním je to poněkud dvojsečné. Kdákání je sice duševně méně náročné, ale zase to člověka neposune nikam výš.
Buď si však jistá, že tvoje duše v některém z minulých životů si určitě taky zakdákala.
Ty jako Šíryen holt teď máš trochu smůlu, že jsi zrovna vyfasovala starou duši. A život se starou duší je vždy náročnější a bolavější. Zejména v mladém věku, kdy je nevyzrálá mladá mysl ve značném kontrapunktu s vyzrálou duší.
Trochu složitější, co? ;-)

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 21:48 | Reagovat

Já naštěstí žádné psychologické problémy nemám, ale jednou bych si k psycholožce chtěla zajít... jen tak, ze zvědavosti...

7 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 4. září 2013 v 22:30 | Reagovat

Mám za to, že není nic špatně ani tam, ani tam. :)

Ale je fajn se někomu takhle vypovídat, to jo ... jen se mi líp vypovídává opravdu blízké osobě, než někomu, kdo na to má spíš takovej ten profesionální pohled ...

8 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 7. září 2013 v 22:56 | Reagovat

[1]: Je to záslužná práce, mám k ní přese všechno respekt.
Ono je těžké, setkat se s člověkem, který ti poví, že kreslíš odporně =D Líbily=)
[2]: Budu =)
[3]: Nebyly nepříjemné a věřím, že mohou pomoci; zejména jsou dobrou ponukou k přemýšlení o mnohém=) Nicméně usoudila jsem, že ohledně nezaujatých názorů, je mi milejší blog =)
[4]: Došla k tomu, že se sebou velice ráda hazarduji, jelikož se nudím a že abych k ní mohla chodit, měla bych splňovat jeden základní předpoklad; měla bych od ní chtít pomoci. O sebepoškozování jsme prakticky nemluvily, spíše se zdálo, že zjišťuje, zda si nejsem vážněji nebezpečná. Navíc, o tom já mluvit nehodlala.
Příčina jako taková by zajímala i mě…
[5]: Asi to nějaký smysl mít musí, když se to děje… Něco, jako příprava, nebo uvolnění se, než přijde ta těžší část žití?
Takovéto objasnění mého problému jsem doposud neslyšela. Ráda bych ho přijala
Stále existují větší složitosti=)
[6]: Také jsem byla zvědavá=) Jsem ráda za zkušenost. Klidně zajdi, jen dej pozor na to, že musíš mít něco, z čehož řešením chceš pomoci, nelze tam jít s prázdnou hlavou. Asi je to jasné, ale mě to nikdy dříve nedošlo
[7]: Opravdu blízké osobě nikdy neukážeš, že si ubližuješ a nebudeš jí vyprávět o svých odporných myšlenkách… pokud ji nechceš rozplakat, trápit a ničit. Jsi pro tu osobu blízký a důležitý; je těžké jí ubližovat tím, že mluvíš o tom, co máš v hlavě.
Pokud jsi jako já
=)

9 Amia Amia | E-mail | Web | 27. června 2014 v 11:57 | Reagovat

Díky, už dlouho si tak pohrávám s myšlenkou někam si zajít. Přesně jak ty - jen tak. Zjistit, co by mi mohla říct. :)

Video ž neexistuje :( O čem bylo? S písní nebo bez?

10 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 21. července 2014 v 19:42 | Reagovat

[9]: Snad Ti tedy článek alespon v něčem pomohl=) Ačkoli bude nejvíce záležet na tobě a konkrétním psychologovi/žce.

Jednalo se o nepříliš vybíravou píseň->
https://www.youtube.com/watch?v=5tw2-3moJXs
=)

11 Amia Amia | Web | 21. července 2014 v 23:37 | Reagovat

[10]: Super, dík  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama