Hlína

23. července 2013 v 16:44 | Šíryen |  Iluze

Cítila na sobě mastnotu, ke které přilnul prach, hlína, a vůbec všelijaký bordel, který se kde našel. V ústech měla sucho a na kůži cítila pnutí. Posledních tekutin se jí dostalo tak před celým dnem. Podle toho, jak jí bylo, to ale mohlo být i déle. Kolem se vznášel opar smradu. Kdy vlastně naposledy viděla vodní plochu? Na tohle nyní nesmí myslet, jen ji to vysiluje a bere naději.
Naději… Vyhlídka v blažený zítřek ji neprozřetelně zanechala samotnou, již před časem. Bláhová. Vypudila ji sama a byla to právě ona, kdo jí nedovoloval přijít.

Zpola spala, avšak, i kdyby byla plně vzhůru, její mysl by neseznala rozdíl.
Dýchala a pomýšlela na smrt. Kéž by se mohla zabít. Ze zvědavosti, zda je stále naživu, pokrčila prsty. Činnost vyžadovala více síly, než by obvykle odpovídala třeba běhu. Při této myšlence jakoby létala v oblacích, snila krásný sen a nechávala se unést představou pohybu a volnosti, ze které ji ale vytrhával drsný a štiplavý, řezavý pocit na seschlých prstech a dlaních. Sedřenými lokty zavadila o cosi tvrdého - kdyby měla sil, jistě by zasténala. Měla stažené hrdlo a závrať, ačkoli ležela. Ani si neuvědomovala, v jaké pozici a kde se nachází. Bolela ji hlava, ačkoli mnohem méně, než před …
Čas nedovedla odhadnout.

Bolest byla tupá a zastřená. Přestože nevnímala nic jiného, dovedla ji upozadit.
…Hlína! Rozkašlala se sípavým a tichým chrchlotem. Musela teď usnout, že se jí do otevřených úst dostal kus zeminy. Jazyk se jí lepil k patru a mezi zuby skřípala zrna písku.
Otočila se a s řezavým pocitem otevřela suché oči a tlakem vyvíjeným na spánky se zoufale snažila zbavit bolesti. V pravém oku jí začalo cukat a do levé nohy dostala křeč. Vymrštila se do polo sedu, nohu uchopila a co nejpevněji mohla, ji sevřela. Omdlela.

Vědomí se dostavilo nějakou dobu před svítáním, kdy obloha nebyla až natolik ztemnělá a ohlásilo se nesnesitelnou bolestí břicha. Všude kolem byl smrad, dusno vyvolávající dávení. Opřela se o lokte a snažila se posunout vpřed.
Když ji bral do náruče, neměla sil se bránit. Podrážděná a zničená se dokonce ještě přitulila; zalil ji blažený pocit, že není sama. …V podvědomí však bojovala o moc opatrnost, vyvěrající strach, děs, hrůza, panika, úzkost. Zoufale se k němu tiskla a třásla se.
 


Komentáře

1 es ef es ef | Web | 24. července 2013 v 12:06 | Reagovat

Ten konec se mi hodně líbí. Připomíná mi to kus povídky, co jsem sama psala. Nečetla jsem předchozí díly, ale zaujalo mě to.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 24. července 2013 v 23:19 | Reagovat

Fuj, to jsem se bála! Moc hezky jsi to napsala, velmi věrohodně

3 Jane Rose Jane Rose | Web | 27. července 2013 v 19:25 | Reagovat

To máš svatou pravdu :) ale zase když někdo nabádá ostatní k Anorexii tak je to moooc špatný :( a to Pro ana blogy jsou!!!

4 Radka Radka | E-mail | Web | 28. července 2013 v 22:23 | Reagovat

Páni, taková milá modrá změna na pozadí ;-)

5 Amia Amia | Web | 31. července 2013 v 12:08 | Reagovat

Mám z toho strašnou žízeň. Což je znakem velmi dobře napsaného... poetismu, myslím.
Hmmm, pohladilo na duši, po docela dlouhé době jsem si přečetla něco krásně napsaného :)

6 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 22:58 | Reagovat

[1]: Předchozí díly jsem nezveřejňovala=) Ani mě vlastně nenapadlo, že někomu jejich existence dojde. Jsem ráda, že Tě to zaujalo=)
[2]: Je „bát se“ zlé? =) Děkuji Ti=)
[3]: S tím zcela souhlasím=)
[4]: Juhu =) Jsem ráda za kladný ohlas;)
[5]: V poetismu je tuším, zapotřebí optimismu a štěstí, jako hlavního tématu, ale moc o tom nevím=)
Mnohokráte děkuji=) Obzvláště od Tebe taková pochvala těší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama