Podmíněno nemocí

30. června 2013 v 23:22 | Šíryen |  Asinihilismus

Co už je nemoc a co ještě ne?
Nakolik jsou všechny mé problémy podmíněny nemocí?

Padají mi vlasy. Dost na to, abych si všimla. Velmi.
Zhoršené akné a projevy mé atopické "alergie na sluníčko". Skvělé… Stále častěji se motám a přemáhám, abych udržela rovnováhu. Bolí mě ruce,… a nohy,… Silné křeče. To, že téměř nespím.
Mívám tíživé, potácivé prázdno.

Dnes se mi opět podařilo téměř nepít. Ne proto, že bych nechtěla, ale… zkrátka jsem zapomněla. Asi to zní zvláštně a ani neočekávám, že porozumíte. Zkrátka jsem si nevšimla, že mám žízeň a netrklo mě to. I přes bolesti hlavy, až tehdy, kdy mi kůže, obzvláště na rukou, začala být velice nepohodlná a řezavá.
Také jsem dnes zvracela. Opět. Pak dvě hodiny seděla ve tmě a přemýšlela o tom, proč se musím držet ve všem zpátky. Kvůli druhým, ne sobě. Primárně.
Od Vánoc jsem se nepořezala. Výrazně. A to jen proto, že mě poslali k psycholožce a já si nechtěla zadělávat na větší problémy. Všechny potěšilo, jak mi ta chytrá paní pomohla a že jsem teď již zcela v pořádku. Ale vlastně to celé jen zhoršili. Seberte sebevrahovi provaz a on si najde pistoli. Vyhostěte Lenina do Švýcarska a on… Heh.
Umíráme zaživa… Abychom smrt neměli tak snadnou.
Jsem nemocná? Je mé smýšlení a jednání známkou nemoci, jejím odrazem? Jelikož já vím o takových, které by odpovídaly. Uvažuji sama za svou přirozenost, nebo v rámci ovlivnění nemocí? A jaký je v tom rozdíl? Jak rozeznáte duševně chorého člověka od normálního? Proč by někdo měl být duševně nemocný, nejedná snad každý sám za sebe? Dle svého charakteru, své osobnosti? Kdybych se svěřila se vším, co dělám, mohly by mi některé osoby začít shánět pomoc -tedy jsem nemocná. Nejsem! Kdo vymyslel nějaké duševní choroby? Proč?! Psychologie bývala mým koníčkem, ale nyní s ní stále více nesouhlasím, stále více jsem proti ní.
Duševním chorobám dovede propadnout pouze slaboch. Pouze slaboch hubne proto, že podlehl mainstreamu (říká ta, jejíž nejlepší kamarádka má diagnostikovanou anorexii), pouze slaboch se oddá sám sobě a prohraje boj se svým druhým hlasem, pouze slaboch se rozhodne strávit život před automatem,… pouze slaboši mají psychické poruchy a léčí se (Připadám Vám, jako idiot, chápu).
Jsem slaboch. Ale svobodný. Nehodlám být omezována normami, neboť mám vlastní. I kdybych měla mít dle všeho třeba bulimii,… nejsem nemocná, jen se dle definice té nemoci chovám. Kvůli sobě. Ne nemoci. Protože chci, protože mě k tomu má osobnost dovedla. Ne nemoc.

Nic mě k tomu nenutí.
Jsem svobodná!
Nejsem.

 


Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 1. července 2013 v 14:57 | Reagovat

Von se hlavně nikdo nikdy neuzdraví, dokud sám nezačne chtít. A ani regiment dokrtorů a terapeutů ho k tomu nedonutí. A vlastně ani on sám se nedonutí. Musí to přijít samo. A pokud je člověk v prdeli, samozřejmě to nepřijde. Jako nejúčinější se pak jeví, když se člověk zaměří na nějaké jiné sféry života, tam, kde je snažší dosáhnout úspěchu, tam kde snáz získá ten pocit, že všechno není úplně napikaču a že přecejen je světýlko naděje. A je to až zarážející. Ale jakmile začne mít člověk radost z toho, že se mu někde něco daří, jde mnohem snáze dosahovat úspěchů i jinde. Dokonce i tam, kde se to zdá na počátku nemyslitelné ;)

2 Baruru Baruru | Web | 1. července 2013 v 15:40 | Reagovat

Na blogspotu se mi líbí především to, že není ryze český. Beru to jako menší-větší rozlet do světa. :)

3 Moss Moss | Web | 1. července 2013 v 22:35 | Reagovat

Já zapomněl dnes pít, občas se mi to stane, ale já se snažím si to vědomě hlídat, takže bolest hlavy mě donutila teď na posledních pár hodin dne vypít, co nejvíce vody. Je jedno, že nemám potřebu, jde prostě o to, že si to chci vědomě hlídat.

Pokud Ti vyhovuje taková nemoc, pokud to sama nebudeš chtít změnit, tak se nic nezmění...(: Nečekaně.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 2. července 2013 v 9:47 | Reagovat

Lidé s depresí mají jednu výhodu - vidí věci takové jaké doopravdy jsou. Žádné růžové brýle, žádné iluze.
A z toho musí mít zákonitě člověk další deprese...

5 mengano mengano | E-mail | Web | 5. července 2013 v 6:34 | Reagovat

Se zlomenou nohou se chodí k ortopedovi. Se zlomenou duší k psychiatrovi. Na tom přece není nic špatného. Ani jedno by se určitě nemělo "samoléčit" doma.

6 Solotu Solotu | 26. července 2013 v 22:24 | Reagovat

A co když alespoň něco pomine, když půjdeš spát?? .. Nestojí to za zkoušku?? .. Proč trápit lidi ve svém okolí kteří BREČÍ!!! ... ,když tohle čtou .. Vždycky to nebylo takové .. Co když se bojíš jak ty tak tvoje okolí?? ..

7 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 30. července 2013 v 23:42 | Reagovat

[1]: Zní to velice optimisticky. Pokusím se, jen nevím, kde to světýlko začít hledat… snad jej naleznu, ale… chci to? V tom je ten problém. Já totiž nevím….
[2]: Rozumím=)
[3]: Přesně tak… =)
Je fakt, že uznání, zda o nemoc jde, či nikoli, je mi vlastně k ničemu, pokud mi to takto vyhovuje.
[4]: Jak z tohoto kruhu ale ven?
[5]: Řekněme, že pokus o uzdravení tu byl, ale došli jsme k závěru, že já sama v tom nehodlám spolupracovat… Nějak o sobě před druhými neumím mluvit…
[6]: Půjdu spát, dobrý nápad.
Mrzí mě to a vlastně Tě obdivuji, že to číst svedeš. Vždy to nebylo takové… ale co to spustilo? Nechci nad tím příliš přemýšlet, protože… vychází mi správně, že to spustil…ON…?
Z čeho má mé okolí strach?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama