Pryč!!!

19. dubna 2013 v 0:35 | Šíryen |  O...

Pryč.
Pryč. PRYČ!
Hned" Okamžitě! Kamkoli! Potřebuji pryč. Z klece.

Proč tohleto dělám? Proč dělám tolik zbytečných věcí okrádajících mě o čas? A proč toho času nevyužiji? Já chci utéct. Tak strašně moc! Zvednout se, otevřít okno, vrhnout se vstříc chladné noci, padat, mířit k zemi a klesat, čekat na náraz právě do té chvíle, než se rozhodnu roztáhnout křídla a vzlétnout.
S jakou chutí bych to udělala! Ale copak mohu?!
Začínám se opět pomalu potápět do svých představ a nechci z nich odejít. Proč v nich nemohu zůstat? Jaký je důvod k tomu, aby mě společnost odsoudila jakožto nemocnou osobu, pokud bych se svým snem rozhodla žít a hovořila o tom, co vše vidím, co všechno jsem si vybájila a vytvořila?
Není to nádherné? Snad nějaký druh umění. Já ta křídla mám! Skutečně je mám, jen je nikdo nevidí! Proč by proto nemohla existovat? Proč bych proto neměla umět létat? …Proč jsem tedy omezená pouze na myšlenky a mám strach z toho okna skočit?
Nemám strach. Ne ze skoku.
Je těžké držet se v této realitě a neoddat se té své. Občas je těžké uvědomit si, že existuje jen v mé hlavě. Sílí a já ji probouzím stále víc, přesto, že vím, že bych neměla a že se mi to v tuto chvíli a tuto dobu absolutně nehodí. Mám toho příliš mnoho "zde", než abych si mohla dovolit snít…Sakra, to není sen! Pro mě je to skutečnost!

Nedávno jsem jej zahlédla z vlaku. I ji. Pak, pár dnů poté, ke mně opět hovořil. Už si ani nepamatuji, kdy tak učinil naposledy! Proč se nechci ovládat, proč mám tak nepřekonatelnou touhu utéct?

Už delší dobu, asi tak tři měsíce, se mi daří omezovat chování, se kterým má mé okolí problém. Já to ale nechci dělat! Nemám chuť se v tomto ohledu regulovat, ba naopak! Toužím po tom, tak činit!

Došla jsem ke zjištění, že tyto mé nálady zřejmě nemají žádný důvod. Vždy jsem si dovedla vše vysvětlit, přizpůsobit si to, co se děje, tak, abych porozuměla a viděla v tom smysl. Dnes, ve svém nynějším chování a svých touhách, ho ale postrádám. Já nevím, proč mi takto je! Nevím, proč mě přepadla touha zatratit celý svět a zatratit sebe. Všechno je fajn, klidný večer, hudba, hezký den… tak proč se opět plácám ve svých slovech, které mi stejně nijak nepomohou?



Všechno, co mě omezuje, jsem já sama. Nikdo mi nemůže nic nakázat. Nikdo mi nemůže nic poručit a k čemukoli mě nutit. Celé to závisí na tom, zda přijmu jejich požadavky. A já to proti své vůli dělám.

 


Komentáře

1 eazi eazi | Web | 19. dubna 2013 v 11:25 | Reagovat

Taky mám někdy chuť se rozeběhnout a běžet pryč... Někam daleko od civilizace. Na nějaké opuštěné místo. Na lesní mýtinku nebo někam na kopec nad město. Jen tak tam sama sedět a přemýšlet, vypnout a nic nedělat...
Když jsem byla malá, tak jsem taky toužila mít křídla. Dokonce jsem sbírala pírka a snila o tom, že si je jednou ušiju a odletím někam daleko do teplých krajin spolu s ptáky a na jaře se s nimi zase vrátím...

2 Radka Radka | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 21:14 | Reagovat

Snad Tě nepoutají mé názory, snad Tě nesvazuji svou potřebou "mít Tě nadosah", sdílet Tvé myšlenky, postřehy.
Také mám touhu létat, ale nechci letět jen jednou, to je škoda plýtvat talenten zde na Zemi, počkám si "na potom" ;-)

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 21:14 | Reagovat

[1]: Kéž by byl útěk tak snadný. …Nereálné sny mívají v dnešní době snad jen děti. U dospělých je to nežádoucí. Bohužel.
[2]: Jsem ráda ve Tvém dosahu, snad proto že cítím, že za mnou někdo stojí. Nesvazuješ mě, jen se občas bojím, abych nezklamala, jelikož ve mně není jen ta čistá světlá stránka.
Třeba za nějaký čas létání nebude problém. Jen doufám, že  to pak nebude o nic méně lákavé, jestli toho budeme schopni.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 22:01 | Reagovat

[3]: Jsem všude kolem Tebe, budeš-li chtít.
Mě nezklameš, vím, že bez tmy bychom světlo nedokázali ocenit. To jsou zákony bytí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama