Motýli, aneb KVĚT

21. dubna 2013 v 14:50 | Šíryen |  …, aneb Téma Týdne

Byla by raději nebyla. Náhoda ji donutila se narodit, aniž by se jí dostalo kousku prozřetelnosti. Alespoň tak se to jevilo - tvořila i Ty, kteří nikdy nechtěli být, nebo by byli rádi, pouze by zvolili jiný způsob; ztracené duše, které se nikdy nenaučily zapadnout do tohoto světa. Osamocené květy v trávě.
__________
V lepším případě jsou květiny považovány za něco samozřejmého, v tom horším, za něco podřadného, co zapleveluje naše okolí a je třeba to vytrhat. Že jsou natolik důležité, jako jen málo věcí, si nikdo nepřipouští a nepřemýšlí nad tím. Nemá proč.
Pocity a chování zvířat jsou nám mnohem lépe uchopitelné, než emoce rostlin, což by mohl být důvod, proč trávíme čas mazlením se psem, nikoli s břízami.
"Chcípla mi kytka." "Kup si novou." "Mě zemřelo morčátko." "Jéminkote, to je tak smutné, to mě tak strašlivě dojímá! Achich, jak já s Tebou soucítím!"
__________
Sytě žluté květy vábily okřídlené bytosti. Často se slétávaly po větších množstvích, dělaly jí společnost a působily radost. Přesto, že byli velmi odlišní a nikdy ji nemohli zcela pochopit a porozumět, díky nim měla pocit, že přeci jen není sama. O to těžší bylo, vidět je odlétat.
Většinou jí ale bylo zapovězeno, je vídat. Ti ostatní, nevýrazní a nijací…záviděli jí její kreativitu, nenáviděli a báli se jí pro to, nakolik byla jiná. Pokaždé, když ji zbavovali okvětních lístků, barevného květu, doufala, že jí zbaví i utrpení, které jí působili a zahubí ji. Prosila je o to a škemrala, aby tomu učinili.
Opakovalo se to s každým jejím nově vzrostlým, osamoceným květem, který toužil po slunci, po motýlech a fantasii barev, než nadešla zima. Věřila, že je po všem a rok co rok znovu naivně snila, že nikdy více nenadejde jara.
__________
Občas si pro všechny své rádoby altruistické řeči o zeleni a tvorstvu přijdu, jako vegetarián, jindy téměř, jako breatharián. Z mé hlavy vycházejí až příliš často myšlenky o nebohé přírodě, o konzumnosti lidstva, betonové zástavbě, umělém světě, nedostatku čerstvého vzduchu a potlačování přirozenosti. Často bývají zaznamenávány na papír, či blog. Ale nic víc.

Snad si na chvíli přijdu lépe, že si to uvědomuji.
Naopak, přijdu si hůře.
Nejsem pro to o nic lepší, než kdokoli jiný.
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 21:32 | Reagovat

Nenechat se oškubat, nastavit pravidla a basta. Přičichnout, obdivovat a DOST!
To je ta nejlěpší varianta ;-)

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 22. dubna 2013 v 18:03 | Reagovat

Vyborne napsane :)

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 22. dubna 2013 v 23:12 | Reagovat

Jo no, to máš pravdu, vidím to i na sobě občas ... člověk slovem a písmem "bojuje" proti "zkaženýmu" světu, a pak mu dojde, že to je asi tak všechno, co pro to dělá ...

4 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 5. května 2013 v 19:29 | Reagovat

[1]: Skutečně mám takovou moc, jakožto nebohý kvítek v trávě? =)
[2]: Děkuji=)
[3]: Ačkoli nevím, zda je to dobré i k něčemu jinému než k soužení sebe sama trýznivými myšlenkami… (achich…) alespoň má takový člověk na paměti, že je něco v nepořádku. Někteří to nevidí, či vidět nechtějí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama