Sebejistá panenka

19. března 2013 v 21:34 | Šíryen |  Asinihilismus

Poslední dobou mi dává stále více lidí na vědomí, že se mnou nesouhlasí. Anebo naopak.
Snad se jim už konečně zdám dostatečně silná na to, abych to dle nich unesla. Jenomže se svou kritikou přicházejí pozdě. Období, kdy se mé myšlení a názory daly tvarovat, již minula. Nyní jsem dostatečně hrdá na to, abych je se svým spíláním poslala do háje. A přeci si jejich slova beru k srdci a poslouchám je. Nemluví do dubu, jak si myslí.
Mluvím pouze s těmi, kteří mi za to stojí a kteří mi mohou něco dát. Pokládám jim otázky, na které chci znát odpovědi a zároveň poskytuji odpovědi jim. Myšlenky, které se zdají zajímavé a hodí se, využiji. Museli by mi být opravdu velmi důležití, abych je nechala mi přímo udílet rady, či hodnotit můj život, mluvit mi do něj. I takových lidí pár je.
Vždy jsem byla pro všechny jen milou malou holčičkou se zajímavými a hodnotnými nápady, Byla jsem vrbou okolí, která sama neměla komu se vypovídat ze svých trápení. Ale o tom nikdo nepřemýšlel. Že by ta milá tichá dívenka mohla mít trápení?

Jak hrozně tu dívenku sralo, že v ní všichni viděli jen tu citlivou a líbeznou duši plnou lásky a něhy, které bylo tak strašlivě jednoduché ublížit! Vždyť kdybyste do ní jen cvrnkli, jistě by se hned rozplakala! Z toho důvodu do dívenky nikdo příliš necvrnkal a radši si jí každý cenil pro její dobrotu.
Eh,… jak ji to sralo.
Vždyť i ona byla silná, dovedla se ozvat a postarat se o sebe! To si vskutku Ti naivkové mysleli, že se jí nikdy nikdo nepokusil ublížit?! Kéž by viděli, jak se s takovými hajzly dívenka vypořádala! Vždyť byla odvážná a tvrdší, než mnozí z nich! Tak proč ji měl každý za panenku?
Svou ohleduplností jí sebrali sebevědomí. Natolik jí říkali, jak je slabá, že tomu nakonec začala skutečně věřit. Nechtěla být vidět.
Aby nezapomněla, jak odvážná, mocná a silná dokáže být, začala ubližovat. Hleďte všichni, jak je silná!!! Muhahahaha! Co ona dovede! Ubližovat! Sobě.
Věděla, že je to ubohé a tak se sama stále více potápěla a nořila do melancholie, smutku a beznaděje.

Vytvořila si vlastní svět. Svět, ve kterém byla důležitá. Svět, který ji chtěl vychovat k tomu, aby mu mohla vládnout. Potkala v něm spoustu zajímavých osob. Třeba jeho. Čas od času se zjevil u ní v pokoji a vysmíval se jí. Vytáčel ji, ryl do ní a činil ji tak silnější. Zanedlouho mu dívenka dovedla velmi zdatně oponovat v diskuzi. Dodávalo jí to sebevědomí a zároveň nutilo se stále více uzavřít sama v sobě, ve svém příběhu, svém světě.
Touto dobou také stvořila Annu. Osamocenou dívku bez přátel, o které nikdo nic nevěděl. Známo bylo pouze její jméno. Anna Mee. Stále jsem ji kreslila. Nikdy jsem jí nedovolila zemřít, ačkoli se o to dnes a denně pokoušela. Skákala ze skály, několikrát se podřezala a přese všechno, co jsem ji nutila vytrpět, se ani jedna z nás nevzdávala.

Byl to právě můj příběh, který ze mě opět dovedl udělat důstojnou osobu, která je schopna komunikovat s okolím. Společně se zajímavými událostmi a lidmi reálného světa, kteří mě přiměli, se probudit ze sna.
Nikdo by si nevšiml, nebýt toho, že jsem se začala velmi černě, temně a výrazněji, než dříve, stylizovat. Původní fráze "Ty jsi tak milá", se přes "Čekám, že se každou chvílí zhroutíš" změnila až na "Děsíš mě". A právě to se mi začalo líbit. Změna přístupu, po které jsem natolik toužila a kterou jsem hodlala svým chováním utvrdit.
Jsem silnější, radikálnější a přímější, než dřív. Nyní je pozdě chtít mě změnit.



Welcome to the new age
To the new age


Není to můj šálek kávy, ale videoklip, který by mě natolik nadchl, jsem již dlouho neviděla. Kouzelný. K tematu se hodí.
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 19. března 2013 v 21:57 | Reagovat

Ráda jsem děsila lidi. A téměř nikdy nevěděli, zda vtipkuji, nebo to myslím oprvadu vážně.
Coby zrozenec Panny jsem bývala i hodně kritická a pravdu říkala lidem přímo do očí. No, když tak rekapituluji, byla jsem pěkná mrcha.
(to jsi i teď, dodal by kolega)
Nerada udílím rady a vůbec nehodnotím. Nemám právo. Mohu se maximálně podělit o názory a zkušenosti.

2 Revl Revl | 21. března 2013 v 20:54 | Reagovat

Já říkám toto "Nikdy nesuď,nejsi Bůh." V tom je ona hluboká pravda. Dříve jsem žil v jedné velké noční můře,ta zkončila a já vidím svět jinak.
Je zajímavé kam člověka doženou okolnosti.
Každé trápení,které člověk prožívá je důležité,protože je jeho. Jenže tohle spoustu lidí nevidí,nebo jen vidět nechtějí.
Měnit lidi je blbost,každý je originál a každý by si měl stát za svím.
Ale je dobré si nechat poradit a občas si radu vzít k srdci.
To jak vidíš svět,okolí atd. Je jen na tobě. Ale když bude člověk optimista,přitáhne si k sobě podobně smíšlející lidi a život je opět úplně jiný.
Tady zdovolení odkaz na jednu zajímavou písničku. http://www.youtube.com/watch?v=-_iuxbNXQAE

3 Moss Moss | Web | 23. března 2013 v 10:42 | Reagovat

A přes to zanedlouho bude ten pravý čas ke změně...I když je nyní pozdě..

4 Malleus Malleus | E-mail | Web | 23. března 2013 v 19:20 | Reagovat

Neopovažuji se klást diagnósy, ale text  na mne působil tak, že jsi se do bodu poslední věty ("Jsem silnější,...") dostala právě díky Tvému okolí, vůči kterému ses vyprofilovala negací. Zkoušela jsi na to pohlédnout i z takového úhlu? Tím Tě nechci nijak urazit, nemíním to ve zlém.
Jinak člověk (jeho myšlení, názory, chování,...) se může měnit po celý život, pokud je tomu otevřen.

5 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 24. března 2013 v 21:10 | Reagovat

[1]: Dovedu si představit, že umíš být silným protihráčem, mrchou s ostrými lokty. Nepodceňuji Tě. Nicméně, přesto v Tobě vidím spíše ztělesnění dobra=)
Já mám ráda, pouze vítané rady. Ty je úplně odmítáš?

[2]: Hluboká pravda to je, jen je těžké, ji za každých okolností dodržet. Tak, jako stát si vždy za svým.
Těší mě, že Tvůj život takový, jiný, je. Zní to krásně, ale nejsem si jistá, zda optimistou chci být.
Přestože zpracování písničky mi není blízké, samotný text se mi zdá zajímavým.

[3]: Bude to spíše změna, ke které mě donutí okolnosti, než kterou bych si vymodlila

[4]: Zajímavé, takto mě doposud nenapadlo, na to pohlížet. Neuráží mě to, ani to neberu ve zlém, naopak=)
Pokud je tomu otevřen, pak ano. Má vrátka ovšem lítají jako splašená a nevědí, co vlastně chci. To, zda se nechá násilně změnit okolím je ale také otázkou …pýchy (?)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 24. března 2013 v 21:29 | Reagovat

[5]:Rady neodmítám, ale nesmím z toho cítit manipulaci či ego toho druhého. Dobře míněné rady beru.
Ale jsem spíš pozorovatel. Sleduji z povzdálí, dávám do souvislostí a vyhodnocuji. Co se hodí, ukládám do paměti.
Necítím se být silným protihráčem. Jsem spíš ta vzadu, potichu a sázím na okamžik. Když ten můj přijde, jsem ráda, když se mi podaří krátce a jasně vyjádřit to podstatné.
Raději jsem "mezi svými", tedy u toho dobra, pak toho nakecám hodně, protože lidé mě prý rádi poslouchají :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama