Zoufalé a ubohé

5. ledna 2013 v 21:21 | Širyen |  Asinihilismus

Tohle je zoufalé.
Dnes se mi zdá vše zoufalé a ubohé.

Našla jsem staré příběhy, které jsem stvořila. Sešity, do nichž jsem vepsala převážně zvrácené nechutnosti. Nutím se přemýšlet.
O životě,
o mě,
o všem.
Což mě ovšem táhne dolů. Za poslední týden je to dost znát a to nejen tím, že jsem vůbec hledala ty sešity. Nechci je číst, chci zase psát. Tím myslím… pořádně psát. A skočit z okna.

Třeba bych potřebovala zničit, klesnout na dno. Možná by to svým způsobem byla úleva.

Vlastně nemám co smutnit, že? Nemám žádný důvod.
Někdy mi prostě přijde, že nedovedu být šťastná.
Ne dlouho.
Že pak začnu hledat záminky k tomu, se opět pořezat, opět přemýšlet. Protože potřebuji z toho krásného snu probudit, protože neunesu, že jsem šťastná.

Není to zoufalé, je to ubohé. Nedovedla bych teď od všeho odejít, život mám rozehraný na mnoho stran a nemohu to nechat být. Jen přemýšlím.
Svým způsobem tyhle nálady nesnáším. Ale zároveň je miluji a vyhledávám.
Nenávidím se za to, jak jsem slabá.
 


Komentáře

1 Katerria Katerria | Web | 5. ledna 2013 v 21:31 | Reagovat

To je vše věkem. Chápu, jak se cítíš. Věř, že se to uklidní. A rozhodně piš.

2 Moss Moss | Web | 5. ledna 2013 v 23:21 | Reagovat

[1]:
Heh.. Možná je to věkem a možná také ne, kolikrát mi bylo v tom samém věku řečeno, že z toho všeho vyrostu a vyrostl jsem?
Nikoli.
Však stále mám přeci čas...

3 Radka Radka | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 23:37 | Reagovat

Rozumím Ti a chci věřit, že je to věkem. Také jsem tak přemýšlela, např. co se stane, když udělám krok pod projíždějící vlak.... Moje dcera přemýšlí jako Ty dlouho, je jí dvacet a stále ztrácí a opět nachází smysl života. Nepřestávám doufat, že zkušenosti dají za pravdu, že někdy je hůř, ale zase příjde období, kdy je to bezva a rozhodně stojí za to žít

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama