Spoutáni mlhou aneb NOČNÍ TVOROVÉ

16. prosince 2012 v 22:27 | Širyen |  …, aneb Téma Týdne

Bojíte se vycházet v noci ven? Máte strach? Proboha, proč? Protože jste natolik sebestřední, že si myslíte, že právě na Vás za rohem čeká vrah a násilník (Proč myslíte, že je to v noci pravděpodobnější?)? Nebo věříte, že jsou jisté nepoznané síly ve tmě, které jsou velmi úzce spojeny s temnotou, smrtí a bolestí?
Proč není ve všeobecném povědomí názor, že v noci vylétají andělé, dobré víly roznášejí radost po kraji, skřítci se veselí a na světě je krásně?
(Chladně logické, vědecké názory, že strach ze tmy je v nás zakódován po věky, je přirozený a opodstatněný vzhledem k časům, kdy lidstvo ještě nevládlo planetě (…Ehmmmmmm…), neberu)
__________
Z dáli byl slyšet štěkot psa.
Seděla jsem mezi chomáči trávy na ulepené zemi a v rukou žmoulala zkrvavené cáry těla a hader. Chladný vzduch okolí způsoboval, že se mi při každém výdechu srážela u úst pára a utvořila hustý bílý obláček, než splynula s okolím. Z ostatků se linul o poznání měkčí kouř, nicméně, stále byly teplé.
Krev byla tmavší a hustší, než ta, se kterou se má možnost setkat obyčejný smrtelník. Srážela se mi na kůži a tvořila na ní načernalé cestičky
Pes byl stále blíž. Vnitřním zrakem jsem viděla, jak se, běžíc mezi stromy, závratnou rychlostí přibližuje a bylo mi jasné, jak se zachová, až se dostane do mé blízkosti. Pokud jej neovládne Temnota. Běžel hlubokou nocí po břehu černého jezera pokrytého kusy mlhy. Z obou stran rostly statné javory a do ticha ševelily listy bříz. Vlhký vzduch byl lehký a chladivý, plný bílého světla oblaků zaplňujících údolí kolem vodní hladiny.
Štěkot psa s vysokým kňučením utichl a ze stínu stromu u mostu, kterým bylo jezero rozděleno na dvě menší, se odloupla Temná postava. Její obrys byl vidět skrze mlhu, nakolik blízko již byla. Chladivá bílá stěna se rozestoupila a přede mnou se tyčil stín mnohem temnější, než kterákoli, natož ta dnešní noc.
Poklidně jsem povstala a odstoupila od mrtvého. Můj pohled sklouzl na zrůdné psisko. Sledovalo prozíravě naporcované lidské kusy svým pohledem zkrvavených děr místo očí a přeraženým čenichem se slizkou, zanícenou řeznou ranou místo čelisti. V porovnání s jeho pánem nebylo žádnou hrozbou. Vyhoupla jsem ruku do strany a upustila něco břišních svalu a výkalů ze střev na zem. Pes, který jakoby právě dostal povolení, přiskočil a začal se z těla krmit.
__________
Proč jsou některé bytosti tak úzce spojeny s temnotou, že by se slunce mělo zabít, zatímco noc je nutí ke zlým skutkům?
__________
"Opět mě voláš." Konstatovala Smrt.
"Jen chci, abys nás propustil." Nikdy jsem neslyšela Smrt mluvit. Ani já jsem nemluvila k ní. Stačilo si představit, a on pochopil. Stejně tak, jako dával své myšlenky k dispozici nám, způsobil, že v jeho přítomnosti nebylo třeba slov ani mezi jinými tvory.
Hlavou mu probíhaly obrazy toho, proč je nás tu tolik. Věděl, že je tu víc, než těch pár zatracenců za mnou, neboť jeho mysl nás měla v moci všechny. "Všechny ne." Pomyslil si.
Otočila jsem se, pokynula dlaní a odhrnula kouřový oblak do stran, aby měl lepší výhled na přízraky zářící do tmy stejně, jako na vampýry, oduševnělé zombie, cítil přítomnost duchů, jednorožců, dokonce se mi podařilo přivést i skřeta. "Trolla ne." Uchechtl se.
__________
Znám mnoho lidí, kteří se už někdy pokoušeli stylizovat do upíra, vlkodlaka, nebo podobně, aby byli zajímaví. Ale je nutno si uvědomit, že ačkoli budete vlkodlakem, nejste zajímaví, neboť stále jste jedním z davu.
__________
Přistoupili tři vlkodlaci. "Necháme mluvit tebe." Říkali mi. Temný pán klopýtl pod náporem magie. Zdál se najednou hmotnější a reálnější. "Fascinuje mě, proč je vedeš v boji, když k nim nepatříš. Vaše myšlenková síť funguje, ulovili jste mě. Ale i když se osvobodí oni ze zajetí noci, tebe nepustím." Rozhlédl se po okolí. Většina se tvářila zmateně. I já - na chvíli. "Soustřeďte se! -Tomu nerozumím." "Ačkoli bych rád, ty nejsi v mé moci" Pohlédl mi do očí, otočil se a utíkal pryč. Rozběhla jsem se za ním, rozmáchla se mačetou, ale jediné, do čeho jsem sekla, byl stín. Síť se rozpletla, protože všichni hleděli na mě. Smrt byl volný, jelikož se již nikdo nesoustředil.
Když nejsem bytost patřící temnotě, co tedy jsem?
Hleděla jsem na rozpárané tělo a cítila zvrácenou touhu.
 


Komentáře

1 Amia Amia | Web | 30. prosince 2012 v 2:06 | Reagovat

Úžasné jsou knihy Démoni, Tetovaný a Pouštní kopí. Má vyjít ještě třetí díl, údajně tenhle rok (jestli to za ty dva dny zvládne, jsem zvědavá ;D ).
O příšrách povstávajících za nocí. ;) Fakt dobré, doporučuju.

Proč, když je to TA Smrt, ji všichni stylizují do muže?

Příběh pod tím je dobrý, moc hezký nápad. Masová vražedkyně? Čarodějnice?
:)

2 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 18:04 | Reagovat

[1]: Píši si a podívám se po nich, děkuji;) (Tak co, stihli to? =D )
Dobrá otázka. Třeba to v jiných jazycích je TEN Smrt a vlivem jiných jazyků, národů, je stylizována do muže. Možná proto, že muži bývají považováni za silnější, děsivější, nebezpečnější,... než ženy. Kdo ví, jak to je=)
Od každého trochu. Originál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama