Zrůda aneb TO, CO POTŘEBUJI

23. listopadu 2012 v 13:18 | Širyen |  …, aneb Téma Týdne

Hrdina, zmatený z předchozí změti prapodivných událostí otočil se na podpatku, hleděl před sebe a jako smyslů zbavený, opakujíc stále jméno té dívky, která byla příčinou veškerého zmatku, co nastal právě kvůli těm slovům, jež pronesla do ticha oné temné kobky, v níž tohoto večera dřepěli plni touhy jeden druhého připravit o život, zkrátka jen nehnutě stál, sledoval, jak bezbranný vážený muž umírá a přál si, tak, jako kdysi, než tu prchlivou zrůdu dostatečně poznal, být na jeho místě.
__________
Definice podle wikipedie: "Potřeba je v ekonomice a psychologii subjektivně pociťovaný nedostatek něčeho nezbytného. Při dlouhodobém nenaplnění potřeby nastupuje deprivace. "
V dnešním světě s dnešním výběrem a dnešními možnostmi je, když máte dostatek peněz, možno naplnit jakoukoli ze svých potřeb. Tužeb.
Nacházíme se v čase, kdy potřeby přešly v touhy. Ale ne, že by tomu před staletími bylo jinak. Vždy tu bylo něco, po čem lidé toužili a splnili si to, jakmile k tomu dostali příležitost. Je to touha po naplnění potřeby, nebo potřeba po zrealizování touhy?
__________
Přál si, aby tu potřebu nikdy neměl. Ta kráska jej upoutala prvním dnem, co ji spatřil a téměř okamžitě v něm vzbudila touhu, přání, potřebu… Nutně ji potřeboval mít jen pro sebe. Přemítal nad okamžiky, kdy jako smyslů zbavený prolézal oknem Váženého muže, aby si na jeho dívce mohl ukájet své touhy.
Nechtěl znát tajemství, pro něž právě vyhasínal život dívčina snoubence, nechtěl ji v přítmí té vlhké kobky žádat, aby byla jen jeho. Opravdu nechtěl. Hnusila se mu natolik, že pro něj život kohokoli z přítomných znamenal holé nic.
__________
Existuje zvláštní skupina tzv. uměle vyvolaných potřeb. Jde o to, že nás někdo ovlivní natolik, že děláme, kupujeme si a chceme věci, které mohou být i zcela zbytečné, k ničemu. ("Slečno, proč si kupujete to modré tričko?" "Protože doma mám červené, žluté, zelené… ale modré mi chybí." "No a co?! Nechápu." "Žádné z nich se mi nehodí k sukni." "No a co?!?!?!?!" -Grrrrrrrrrrrrrrrr ) Jsme ovlivněni reklamou, která nám tluče do hlavy, co potřebujeme, stejně tak, jako módou, všemožnými médii, či samotnou lidskou společností. A zdá se, že je nám to jedno.
__________
"Abych mohla být tvou…" Klečela naproti němu, tváří se otírala o jeho, nechávala jej vdechovat svou vůni. "…budeme potřebovat prstýnek." Vytáhla ruku z jeho kalhot a s trpkým úsměvem na rtech se odtáhla. Nepřirozeným pohybem se vzepjala.
Z kouta k nim s blaženým výrazem na tváři mířil Vážený muž a jeho milá se ho jala obejmout. "Podej mi svůj prsten, drahý." Pronesla. Vážený muž na ni zmateně hleděl a zdálo se, že nerozuměl. "Jen mi podej ruku." Políbila jej na rty a stáhla mu snubní prsten.
Z jeho rtů se vydral srdcervoucí, neutichající řev. Řev, který nemohl patřit nikomu příčetnému a ničemu lidskému. Sekera, kterou ta zrůdná dívka třímala v ruce, se zanořila do těla jejího milence.
Hrdina uskočil dozadu a lapal do dechu.
__________
Já si třeba nerada holím nohy. Je to zbytečné, bezúčelné, zabírá to čas a nepotřebuji to. ("Ale ano, potřebuješ." "Do háje, proč?!" "Dívali by se na tebe divně.") Od malička je nám cpáno do hlavy, co přesně bychom měli potřebovat.
Jak poznám, co skutečně chci, co je z mé hlavy a je to mou potřebou, od všeho ostatního, co mi vštípila společnost, byla jsem vychována v tom, že to tak je, veškeré konvence mě dovedly k tomu, abych to potřebovala a celkově bych to nazvala naučenými potřebami?
__________
"Nepatřím já tobě." Usmívala se svým bezcitným a krvelačným pohledem na hrdinu, ve svých dlaních držíce jeho. Náhle se nakláněla nad jeho vlastním tělem. I v tuto chvíli potřeboval, aby s ním bestie dělala nepravosti a věnovala se jeho mužství. "To všichni muži patří mně."
__________
Potřebuji kornout od zmrzliny, abych do něj mohla zasázet kapesník. Viděla jsem to v televizi a došlo mi, že přesně tohle potřebuji. Nebýt školy, médií a ostatních lidí, či zdrojů, spoustu věcí nevím. Jsem ráda, že mám schopnost a možnost, se takovýmto způsobem učit. Ale vadí mi to. Měli bychom dostat příležitost, abychom na něco z toho všeho mohli přijít sami.
Nechci, aby mi někdo diktoval, co si přát.
__________
Vážený muž sebou doškubal už před chvílí, hrdinovi samotnému sekera zahryznutá do mozku znesnadňovala přemýšlení o tom, zda je vůbec stále mezi živými. Koho by napadlo, že jeho sebevražda zabije i dívku. Možná za to mohl ten snubní prsten.


 


Komentáře

1 EARL EARL | Web | 23. listopadu 2012 v 17:10 | Reagovat

stručně

2 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 24. listopadu 2012 v 14:00 | Reagovat

Kdyby nás nikdo neučil, co je potřebné, nepřežili bychom v téhle společnosti naučených myšlenek ... a je potřebné přežít. Víme všichni, že to ejdiné, co potřebujeme, je přežití. A k tomu se dereme jakoukoliv cestou. Jak zvířata pro kus žrádla. Na cestě nezáleží. Záleží jen na tom, co si oni myslí a co je správné pro ně ... a pro nás je správné, že si oni myslí, že je tos právné ... a to potřebujeme. Uznání a pochopení. Ale pochopení je taky jen naučené. Protože to přeci všichni kážou, že bychom se měli navzájem chápat. Kdo chce ale chápat ty, co smýšlí jinak?

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 20:52 | Reagovat

Ten poslední odstavec mě dostal :D
Podle mě jsou nejhorší ty touhy, které časem vymizí a ani nevíme, proč jsme tu blbost mermomocí chtěli...

4 Amia Amia | Web | 29. listopadu 2012 v 16:35 | Reagovat

Ty máš vždycky zajímavým způsobem propojené přemýšlení s příběhem. Občas je to ale ,,roztěkané" :)

Taky si hrozně nerada holím nohy. Proč, probůh? Neoholené podpaží se mi nelíbí a navíc se víc potí, ale proč nohy? Chjo.
Ekonomie je věda zabývající se omezenými zdroji a neomezenými potřebami. Výborná definice ;D
Nepotřebujeme téměř nic. Čím víc nad tím (už delší dobu) přemýšlím, tím jasnější to je. Jídlo, vodu, střechu nad hlavou, zábavu a mít co dělat, dobře. Ale určitě nepotřebuju kupy oblečení, všechna ta dekorační tentononc do domu, X tisíc dalších vychytávek a pomocníků do domácnosti, kuchyně a pracovní stůl.
Máš pravdu

5 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 9. prosince 2012 v 0:07 | Reagovat

[1]: =)

[2]: Společnost naučených myšlenek - to si budu pamatovat. Odpověď na otázku "Je pro tebe názor druhých důležitý?" by tedy měla být vždy kladná, neboť oni svým způsobem udávají rytmus a okolnosti našeho přežívání. "ONI". Pro jiného člověka jsem zase já součástí "JICH". Děsivé.
Moc děkuji za komentář. Tvá slova odrážejí chytrou mysl svého pisatele.

[3]: Kéž by nic horšího neexistovalo.

[4]: Ano, už jsem od pár lidí slyšela, že má vyprávění bývají velice nesjednocená a neucelená, snažím se toho vyvarovat, ale... snad se to tréninkem zlepší=)
Ohledně těch nohou- jsem moc ráda, že nejsem jediná =D
Nutno souhlasit;) díky

6 Ivča Ivča | E-mail | 24. listopadu 2013 v 16:36 | Reagovat

A co prostě a jednoduše BÝT SAMA SEBOU? Doporučuji MLČET, neboť kdo ví, mlčí, aby si nepřidělal komplikace, protože by mu nikdo ze "stádní" společnosti nerozuměl. Být pozorovatelem, neprotestovat proti nikomu a ničemu, a žít si svoje, nikomu nic nevysvětlovat, nechápali by....

7 Šíryen Šíryen | 24. listopadu 2013 v 18:49 | Reagovat

[6]:Kéž by  to bylo tak snadné. Bohužel mi v tom tak trochu brání touha po realizaci sebe sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama