Rychlý postřeh aneb TO JE MOJE

13. října 2012 v 21:32 | Širyen |  …, aneb Téma Týdne

Na světě je spousta věcí, které jsou nám drahé, nebo pro které bychom byli s to udělat až nepřiměřené činy. Tak jako když vidíte nějakého člověka, vybaví se vám určité zážitky a situace, ke každému předmětu se váže nějaká vzpomínka a podle toho k němu chováme city.

Ať už jde o cokoli, když o tom prohlašujeme, že - je to moje-, musí pro nás ona věc něco znamenat.
__________
Kroky ji vedly čím dál výš, cestou, kterou velmi dobře znala. Kdysi po ní chodívali ještě spolu. Vyšla do nejvyššího patra, otevřela průlez a po žebříku se vytáhla na půdu.
Naučeným gestem chytila padající lampu. Něco jen tak nezapomenete. Pamatovala si, jak tu spolu před lety zapojovali elektřinu a jen zázrakem historické svítidlo zprovoznili. Všechno nyní zářilo tlumeným odstínem okru.
Trámy naříkaly pod útoky větru na střechu a studem za své neopracované hrubé dřevo se pokrouceně táhly podkrovím.
__________
Vím o tolika předmětech, s nimiž se spojují negativní zážitky a pocity a přesto bych bez nich nemohla být.
__________


Nerovnost na podlaze jí vzala pevnou půdu pod nohama a srazila na kolena. Pozice, která ji vystihovala. Nahmatala svůj dřevěný náramek. Teď, když ho našla a její cíl cesty se naplnil, by měla odejít.
Položila ho na stůl.
Lampa na vratké noze se rozkymácela a nebýt dívčina rychlého postřehu, spadla by.
Na provizorním stole, ze tří balíků sběrného papíru a jedné fošny, byly vyschlé a svrasklé ohryzky, sklenice. Po nich dvou, celé měsíce. Za vysokým podpěrným sloupem, od kterého bylo nataženo plátno, aby zastávalo funkci zdi, stála hromada harampádí; kočárek, televize, koště, vidle, hrábě, kufry,… to všechno zažilo přinejmenším minulé století a nejlepší léta mělo už dávno za sebou.
__________
Na své skříni mám vyrovnané kameny. Rozmanité tvary, velikost i barvy. S jedním jsme si házeli na táboře, jiný z procházky s nejlepší kamarádkou, kámen, jímž mi přítel s bojovým pokřikem: "Huiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!" a za hlasitého chechtání ničil sponku, další z naší první schůzky, z našeho nejhoršího školního výletu… Sušené květy, co měla babička na rakvi, růži, co jsem dostala na tanečních. Dopisy. Střepy z obrazu, který jsem rozbila a … ostatní střepy. To všechno bych zařadila mezi "to je moje" věci. Na skříni to tvoří působivé zátiší.
Není na škodu existovat v přítomnosti zosobnění takovýchto chvil. Mít na paměti všechno, čím jsem si prošla a všechno, co mě potkalo. Vzestupy a pády.
__________
Vybavovala se jí spousta krásných pocitů, které už měsíce postrádala. Vůně, láska, radost a smích, náručí plné té nejdražší a nejbližší osoby na světě. A přesto měla v hlavě prázdno.
Rána. Spadla lampa. Tak, jako padala vždycky.
V rukou držela madla kočárku a plakala, hlavu skloněnou v klíně. Láska dostala nádech hořkosti.
Možná to bylo tím kouřem a praskotem ohně.
Světlo puklo a svět potemněl.
Staré noviny rozházené po podlaze se zkroutily v plamenech, které se ohromnou rychlostí rozšiřovaly dál. Náramek! Rozeběhla se proti plamenům.
Vzplanula a milovaný kousek dřeva s ní. Neprotestovala.
Zmítala se, zamotala do plátna a dlouhé ostré vidle jí při pádu prorazily lebkou.
__________
Jak důležitá by musela být věc, pro niž byste položili život?
__________


Příjemný hudební podkres který nahrává atmosféře.
 


Komentáře

1 Amia Amia | Web | 16. října 2012 v 17:03 | Reagovat

Auuu, chuděra. Dalo by se říct, že očekávaný konec, ale stejně překvapivý  :D

Život? Pro věci, které se nedají lehce označit slovy ,,to je moje". Kočka. Maminka. Fantazie hozená na papír.

2 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 23:11 | Reagovat

S tím mohu jen souhlasit;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama