Demonstrace síly aneb ALKOHOL

18. října 2012 v 22:50 | Širyen |  …, aneb Téma Týdne

Alkohol. Věčné téma, které tu bylo, je a bude ještě velmi dlouho. Lidé se mění a vyvíjí, ale pít budou vždycky. Mým životem prošlo mnoho osob, které byly alkoholem nepatřičně ovlivněny. A většina z toho byli příbuzní. I ti nejbližší.

Jsem člověkem, který velmi rád pokouší svou vůli a schopnosti, ať už se to týče čehokoli, ale vzhledem k tomu, co jsem viděla a co vím, jsem si jistá, že s alkoholem čachrovat nebudu.
Jednou jedinkrát, ale přece, už jsem se přiblížila něčemu, bez čeho bylo velmi těžké existovat a přestat s tím vlastně nemožné. I teď se stále držím na hraně a bojím se, abych nespadla, protože onehdy byla situace zachráněna, řekla bych, za 5 minut 12.

Jsem si vědoma toho, že mám k závislostem, ať už, co se dědičnosti, nebo mé povahy týče, určité sklony. Proto nikdy nechci kouřit. Ani jen ochutnat, jaké to je. Bojím se, že bych se toho chytila. Ohledně alkoholu, mám ho přese všechno ráda a beru ho, jako součást společenských událostí. Není snad perfektní, sedět u ohně s partou přátel, pět písně dobrých kapel a z rohu upíjet medovinu, pivo, nebo nejlépe obojí dohromady?=) Jaká škoda, že mám takovýchto příležitostí jen málo.
__________
Procitli ve vinném sklípku, všichni tři v rámci pouhých pár minut. Ani jednomu z nich nebylo dobře. Ba naopak, strašně. Soužily je bolesti, úzkost, co chvíli se podlamovala kolena a z nohou i paží, jako by se vytratila všechna síla. Hrdlo jim spalovala žízeň. Beze slov, pouze se sténavými zvuky se nezávisle na sobě ploužili po místnosti. Netušili, jak dlouho spali, ani proč, ale přesto, že sklípek nedisponoval ani jedním oknem, cítili, že se nad domem vznáší opar vlhké podzimní noci.


__________
Je nám jedno, co bude za chvíli, důležité je, co se děje teď. To jediné má smysl. V opilosti jen málo přemýšlíme o tom, zda mají skutky, jež konáme nějaký vyšší cíl. Mají?
__________
Bušili na dveře. Nejen, že si přišli nesmírně nemotorní, navíc byly přirozeně burácivé zvuky násilí vůči těžkým, masivním, dřevěným dveřím jen velmi tlumené. S takovými dveřmi by nepohnulo patrně ani sedm chlapů za předpokladu, že by byly odemčené.

Zastřené smysly se soustředily pouze na jedinou věc. Na přítomnost chlastu, který se zdál v této situaci vysvobozením.
První se vzdal volání své vášně mladý muž s dlouhými černými vlasy. Se zoufalým pohledem na oba zbylé se nepřirozenou rychlostí rozeběhl a popadl první lahvinku. Za využití chrupu se mu podařilo dostat až k lahodné tekutině. Hned byl klidnější.

Druhý muž své snažení vzdal v okamžiku, kdy černovlasý načal láhev. Jen zavalitý chlápek, ve věku čtyřicátníka, odolával a snažil svou mysl upnout pouze k jedinému- dostat se ven. Nepamatoval si posledních pár dnů. Mozek mu zastřel alkohol, kterému svůj život svěřil do rukou. Nechápal, co se děje, jen chtěl pryč. A chtěl se napít. Musela uplynout dlouhá doba, co si naposledy dopřál.
Absťák.
__________
Poznat, kdy už máte dost, je podle mě jednou z těch snadnějších věcí. Mnohem těžší je odolat a nenechat se strhnou davem, chutí, nebo náladou, když už víte, že by to pro vás nemuselo dopadnout příjemně.
__________
Černovlasý odtrhl láhev od úst, chvíli si ji prohlížel a čichal k vábivému vínu. Pak láhev vrhnul přes stůl a tekutina se začala rozlévat po zemi.
Blondýn, který se oddal pokušení hned následně, ještě ani přinejmenším neukojil svou chuť, přesto ale nádobu, již svíral v dlaních, zvedl nad hlavu a rychlostí světla ji mrštil proti zdi. Na bílé stěně se v záři světel odrážel purpur. Demonstrace síly.
Zavalitý muž nemeškal a vyrazil proti blondýnovi. Tohle si přeci nedá líbit. Nabral jej na ramena a rozeběhl se jako býk s toreadorem proti zdi. Ohromná rána otřásla budovou. Tvář světlovlasého mladíka mu byla povědomá. Dokonce si vzpomněl, kým je. Otcem toho, kterému právě holýma rukama oderval hlavu od těla. Popadl nádobu na stole a pil.
Černovlasý si jich nevšímal, v náručí tiskl dítě, z kterého společně s krví vysával i život.
__________
Proč většina rvaček vzniká právě v přítomnosti alkoholu? Nebo se mi to pouzezdá?
Jak málo stačí k tomu, abychom navždy litovali. Důvod? Nemyslíme.
__________
Vzduch byl nasáklý pachem výkalů, krve a smrti. Ta je cítit nejspecifičtěji.
Stál opřen o zeď na protější straně místnosti, než seděl jeho druh. Uprostřed místnosti stůl se dvěmi dívčími těly. Obě byly omráčené, ale žily, stejně jako ještě před chvílí zbytek obětí. Ne dlouho. Jakmile procitly ve sklepě plném krve a začaly křičet, muži jim zlomili vaz. Za stolem se na krví potřísněné podlaze válelo tělo ženy. Mrtvola malého chlapce seděla způsobně u stolu, jako by všechno prospala. Z čelní zdi místnosti odkapávaly hlenovité zbytky těla neforemného tvaru v oslizlém karmínovém obale, z něhož vyčnívaly končetiny, a vytékala tekutina. Tahle tělesná schránka páchla nejodporněji. Zbytek spouště byl ukrytý pod stolem.
__________
S opilci bývá legrace.
__________
Těžké robustní dveře se otevřely. Vešel křehký starý muž s nesmírně silnou, strhující aurou. Skvěle, jeho noví žáci se již nasytili. Našel je zubožené alkoholem a slíbil, že je ho zbaví. Ale neříkal, že to pak budou mít lehčí.
Přežili dva nejsilnější, kteří mu teď mohou být vděčni za dar věčného života.
__________
Ještě nikdy jsem se neopila. Neměla kocovinu ani nic podobného. Vždycky se ráno do růžova vyspím a všechny vysírám svou hyperaktivitou a dobrou náladou, na alkohol mě pro jistotu ale tak na týden přejde chuť. Kéž by to tak do budoucna bylo vždycky
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama