Černá kočka aneb LENOST

2. října 2012 v 21:04 | Širyen |  …, aneb Téma Týdne

Proč neuklidíme předmět, který nám překáží hned, jak nám začne vadit?
V tu chvíli máme na starosti jistě mnoho důležitějších věcí a v ničem nevadí, když to necháme na později. A proč to obdobně neudělat i podruhé, potřetí, …? Podle mě jde o lenost, nic jiného v tom není.
__________
Ležel na svém kanapi. Dříve mělo světle hnědou barvu, dnes by se ale nedalo charakterizovat jinak, než mdlé a zašedlé.
Otupělý pohled mu sklouzl k ledničce. Měl hlad. Byl tlustý a na jeho sádelnatém laloku, jejž měl místo čela se leskl studený pot.
Bývávalo. Nyní měl podvýživou dokonce vypadané vlasy.
Jeho tělo strádalo, ačkoli lednice stála pár centimetrů od jeho nohou. Ještě když měl přátele, pomohli mu ji tam přesunout. Tehdy na to měl ještě sílu. Nyní jen ležel.
Měl by něco sníst, napadlo ho, ale jeho mozek byl tak líný, že se myšlenka okamžitě rozplynula.
On byl líný.
A měl žízeň. Měl by se napít. Ano, tohle byl dostatečně silný podnět, aby se o něj vysílený muž zajímal. Měl by vylézt z postele a dojít si pro láhev coly, co možná měl v lednici? Ta lednice je ale strašlivě daleko. Marní jen čas neplodnými myšlenkami.
__________
Kam až může lenost zajít?
Díky ní se můžeme o tolik zajímavého připravit.
Co kdyby tu nebyli lidé, kteří nás tlačí k lepším výsledkům a snaží se, abychom se snažili o co nejlepší výsledky, ať už se týkají čehokoli?
__________
Pohnul se. Svíjení břicha jej asi po dvou dnech donutilo se pohnout.
Cítil tak nezměrnou bolest, že na chvíli ztratil vědomí.
Probudila ho žízeň.
Vyhladověl natolik, že hlad už ani nevnímal. Ale žízeň se tak snadno přejít nedala.
Proč by to měl řešit? Vždyť si může dál ležet, nic nedělat a řádně si to užít.
__________
Existují chronicky líní lidé?
__________
Nebyl sám. Cítil něčí pohled.
Kočka, která prolezla dovnitř rozbitým oknem, seděla nehnutě na konferenčním stole a pozorovala. Hleděl přímo do jejich velkých zelených očí. Svaly v obličeji se jí stáhly: "Blíží se." Řekla a utekla.

To bylo znamení. Musel něco udělat. Právě teď, kočka by mu to jinak neříkala. Kočka by vůbec neměla nic říkat.
Někdo zaklepal na okno. Pár střepů dolétlo na podlahu a dovnitř se ubírala vysoká postava v černém.
Potil se a náhle nemohl dýchat. Musí něco udělat.
Postava mu připomínala matku. Měla na sobě tytéž tmavé šaty, v níž ji pohřbili.

"Pojď sem a neodmlouvej!" "No tak, už jsem ti pětkrát říkala, ať pověsíš prádlo." "Vysaj auto!" "Nevstaneš, dokud tu kaši nesníš!" "Dokud to nedoděláš, tak ven nesmíš." "Dělej, dojdi pro to." "Zameteš podlahu."

Dolehly na něj všechny ty omezující a ubíjející povinnosti, které mu matka ukládala jakožto dítěti. Všechno, co musel splnit. Ale nyní měl zametání podlahy na háku. Prostě nezametal. Nepral. Nemyl se.
Ale také nejedl a nepil.
"Najez se!" Hleděla na něj přísným pohledem vychovatelky. Ne. Tohle nemůže být pravda. Je to tu znovu. "Dělej, musíš vstát a napít se." Zachmuřila se, ruce v bok, podupávajíce nohou.
"N-ne." jeho hlas mu zněl cize. Už velmi, velmi dlouho nemluvil. Pálilo ho hrdlo, ještě mnohem více jej bolela hlava, ale momentálně byl v šoku. Ne, nechtěl ji vidět. Nechtěl nic dělat. Nechtěl ji poslouchat. Uspokojovalo ho nicnedělání a bezstarostné ležení na kanapi. Žádné povinnosti. "Zvedej se, potřebuješ pít!" Nechtěl pít. Neměl ani žízeň… Měl. Potřeboval se napít.
__________
Budete mouchu raději stokrát odhánět, nebo se jednou rozmáchnete a plácnete ji?
__________
V tom mu to došlo. Kde se dosud schovávala jeho matka? Byla mrtvá! Byl jí kdysi na pohřbu. Nevěděl, jak dlouhá doba uplynula, ale pamatoval si její rakev oklopenou květinami.
Ji v rakvi.
Dalo mu ohromnou práci, než se zvedl. Jeho tenké ruce ho nechtěly poslouchat. Nechtěly ho unést. Seděl. Seděl a zády se opíral o gauč.
Jeho matka byla malá, nemusela se k němu ani krčit, jen stála a dívala se mu do očí, výraz přísný.
Jak je se sem dostala?
Náhle si všiml hlíny v jejích vlasech, i všude na podlaze. Dal by ruku do ohně za to, že ta hlína tu před chvílí nebyla. Ani matka nevypadala tak… vlasy neměla husté, jako tehdy, kůže průsvitná a namokvalá... rozloženě.

Tohle jí neprojde. Nemůže jen tak vylézt z hrobu, aby ho po celý jeho život komandovala. S bezstarostným výrazem a zuřivých leskem v očích se odrazil a vrhl se na ní.
Kolena zesláblých nohou ho neposlechla. Podlomily se mu nohy a on se za ohromné rány zřítil na roh konferenčního stolu.
__________
Co je lenost a co už ne?
__________
Dům chátral, rozbitým oknem sem pronikal vítr a čechral chlupy černé kočce. Pronikavým pohledem se dívala na scenérii před sebou. Na línou mrtvolu s rozraženou hlavou.
 


Komentáře

1 Amia Amia | Web | 6. října 2012 v 23:31 | Reagovat

Óóó...

(To vystihuýje všechno. Teda, asi ne, ale... nemám co říct. Snad jen to ,,óóó..."
:) )

2 userka userka | E-mail | Web | 9. října 2012 v 19:32 | Reagovat

Až na ten poměrně důležitej překlep je to super story ;)

3 Nedefinovaná Nedefinovaná | E-mail | Web | 9. října 2012 v 20:43 | Reagovat

Vážně skvělé.

4 Šíryen Šíryen | Web | 9. října 2012 v 21:48 | Reagovat

Nyní jsem s ,,óóó" na řadě já - óóó, děkuji=) Jeden překlep jsem právě opravila, snad je to ten, co jsi měla na mysli. Děkuji za upozornění=))

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 10. října 2012 v 10:57 | Reagovat

Jsem jediný, komu to připomnělo Se7en? :)

6 Šíryen Šíryen | Web | 10. října 2012 v 18:26 | Reagovat

[5]: Budeš mi věřit, že jsem to nikdy neviděla?=P =)

7 Egoped Egoped | E-mail | Web | 11. října 2012 v 9:05 | Reagovat

[6]: Věřit ti to samozřejmě můžu, ale zároveň nepochopitelně kroutit hlavou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama