Dva a půl kroku aneb JE MI TO JEDNO

29. září 2012 v 18:05 | Širyen |  …, aneb Téma Týdne
Proč musí být všechno na světě tak složité? Snažíte se udělat jednu věc. Pečlivě a dobře. Ale vždy to znamená, že tím kazíte něco jiného. Snažíte se pečlivě plnit zadané úkoly, své povinnosti dokážete perfektně skloubit s návštěvou přátel, kterým se plně věnujete, rodina si vás chválí, děláte svými činy radost ostatním a usnadňujete jim práci.
Ne. Vždy něco opomenete.
Neznám nikoho, kdo by byl natolik dokonalý, aby mu všechno takhle krásně vycházelo. A vsadím se, že i ten, na kterého by výše uvedený popis seděl, má v rohu pokoje suché kvítko, které strádá pozornosti a péče. Nikdy nemůže být nic dokonalé. To je pravidlo.
Jen velmi zřídka, pouze na krátkou chvíli, mi hlavou proběhne myšlenka, že je vše perfektní. A vždy se mýlím. Jsem jen očarována kouzlem okamžiku a nevnímám to, co se pokazilo a mělo by mi dělat starosti.
__________
Stojí před zrcadlem v koupelně a upřeně pozoruje svůj odraz. V přítmí místnosti bzučí a problikává rozbitá stará žárovka. Osvětluje zažloutlé kachličky a mozaiku zrcadla připomínající pavučinu. Na dlani cítí stékající krev, jak před chvílí její pěst dopadla na bezchybnou plochu skla.
Stály na studené vlhké dlažbě a hleděly na sebe. Ona a ona. Byla tu sama. Sama se sebou.
Její rozšířené podmračené oči dodávaly obličeji poplašený výraz plný nenávisti. Líce byly pokryté vrstvou rozmazaného líčení a slz. Kruhy pod opuchlýma očima.
Měla sucho v ústech a tak naprázdno polkla.
Kostnaté paže objímaly její tělo. Byla příliš hubená a klepala se.
Zplihlé tmavé vlasy tvořily kontrast s její bílou kůží. Kůží plnou táhlých jizev.
Pořezala se. Opět. Ale nemohla za to ona. Ale ona. To ona za to může!

Začala zuřivě mlátit do rozbitého zrcadla a místnost zaplavila spousta odlétávajících střepů a stříkající krve. Cákala na stěny, rozstřikovala se po nábytku a její jasně červená barva se za doprovodu mlaskavých zvuků…
Pahýly rukou, rozmlácené prsty, roztříštěné kusy kostí…. Ehm. Trochu moc.
__________
Fádní, že? Takhle jednou dopadnu…(*)
__________
Z otevřených dveří za jejími zády vkročila dovnitř temná postava.
Jeden krok.
Dva.
A půl.
Přitiskla pistoli k hlavě ničemné dívky a z bezprostřední blízkosti vystřelila. Byl to její Rozum, kdo jí ušetřil trápení.
__________
(*)Tedy pokud nezměním svůj postoj a neuklidním se. V životě nelze jen řešit neexistující problémy. Některé věci se zkrátka musí vypustit, aby se mohly udělat jiné, v tu chvíli důležitější. Nelze být dokonalý, na to máme příliš málo času. Nelze zaměřit svou pozornost na všechno, něco nám musí být jedno. Čistě pro dobro věci, pro dobro nás samých.

Plyne z toho ponaučení? Nesnažit se být ve všem dokonalý, náš rozum nemá na to, aby to ve zdraví zvládl. Je lepší, aby ušetřil trápení hned, třeba tím, že nějaké informace bude přehlížet, než aby vám později vystřelil mozek z hlavy.
Některé věci se zkrátka musí vypustit.
Já už svůj ostrašující příklad mám a stejně si všechno hrozně moc beru. Jsem řešič a vyžívám se v tom. Nemělo by to tak být, ale je mi to jedno.
 


Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 29. září 2012 v 19:03 | Reagovat

Ten príbeh je tak pochmúrny! Strašne sa mi to páčilo :)

2 Šíryen Šíryen | 5. listopadu 2012 v 20:20 | Reagovat

To mě těší=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama